Zvonek

*     [Uničov]     *     ? – 1984 — ?     *     ?     *

V první polovině 80. let vzniklo v prostředí Čtverky, tedy uničovského nonkonformního společenství 80. let také několik samizdatových tiskovin.

Časopis Zvonek redigoval Zdeněk „Krokodil“ Dudka a Miroslav Sedlář.

Zbyněk Šeliga a Jiří Šincl vydávali patafyzikou nasáklý Almanach Kalus, Rostislav Bezděk punkový časopis Oslí uši.

V období normalizace byly hospody jedním z důležitých míst života české neoficiální kultury. Oproti soukromí bytů a ateliérů, ústraní venkovských „baráků“ byla hospoda místem veřejným a zároveň těžko podléhajícím represi, která mohla postihnout jiné veřejné „dočasné autonomní zóny“ klubů, galerií, divadel. Přijetí tohoto útočiště, které lze označit za „vynucenou simulaci veřejného prostoru“, odpovídá marginalizaci nonkonformní části společnosti socialistického Československa v období normalizace. Na malém městě však nebylo moc jiných alternativ. Od konce 70. let se v Uničově na Čtverce scházeli vedle dělníků, zastavujících se v hospodě cestou z práce, také mladí lidé, kteří ji svými aktivitami proměnili na jedno ze známých míst neoficiální kultury v Československu.

Různorodou skupinu scházející se od konce 70. let na Čtverce tvořili v převážné většině mladí lidé z dělnických profesí a středoškoláci. Výraznými postavami zde v 80. letech byli Miroslav Sedlář, Zdeněk „Krokodil“ Dudka a Petr „Mozol“ Oharek, kteří svými aktivitami zapojili Uničov do síťě vazeb české „druhé kultury“. Účastnili se undergroundových akcí po celé republice a byli vyhledávanými osobami pro přespolní návštěvníky akcí uničovských. K této skupině patřili také uničovští signatáři Charty 77 Jan Smital, bratři Pavel a Jaroslav Votočkové a Jan „Janek“ Soldán (z nedaleké Libiny). Legendární postavou tohoto uničovského společenství byl „často svéráznými nápady nabitý“ hudební fanoušek Zdeněk „Jucky“ Vyhlídal.

Kontakty s českým undergroundem udržoval především Miroslav Sedlář, který jezdil po akcích po celé republice i do zahraničí (Ślovensko, Maďarsko, Polsko), byl v kontaktu s Františkem Stárkem, který do Uničova také zavítal (a jeho návštěva byla zřejmě důvodem následného předvolání a sledování Miroslava Sedláře Státní bezpečností). Vedle spolupořadatelství uničovských výstav, byl samostatnou iniciativou Miroslava Sedláře večer poezie Jana Zahradníčka v kostele v Libině.

Společně se Zdeňkem „Krokodilem“ Dudkou hrál v „hudební kapele nehudebníků“ Josef Novák – „což bylo cosi obdobného jako Knížákův Aktual“. Sedlář byl také jedním z herců Dudkova autorského divadelního představení Panychida za lidstvo inspirovaném textem Ladislava Klímy. V průběhu let procházela tato skupina postupnou obměnou, nabalovali se další mladí lidé. Její příslušníci vzpomínají, jak se v hospodě sedělo kolem stolů v několika řadách, diskutovalo se o režimem nepodporované kultuře – hudbě, literatuře, filosofii, umění – půjčovaly se knihy, samizdatová periodika (v oběhu byly časopisy Vokno, Sado maso, Sport, tiskoviny Jazzové sekce), desky. Pořádány byly sportovní aktivity (fotbalová utkání, badmintonové turnaje, trojboj Aluminiový muž), bytové akce, večírky s promítáním filmů a pouštěním hudby, pravidelné vánoční ohně na dvoře u Sedlářů.

zdroj: DP Blanky Švédové: Neoficiální výstavní aktivity v Uničově v 80. letech ↗, Brno 2014.

Miroslav Sedlář se narodil 4. listopadu 1958 v Uničově. Od mládí se pohyboval v prostředí undergroundu. S podobně smýšlejícími lidmi vyjížděl na různé tajné hudební festivaly, kde nejednou zažil zásah policejních složek. Byl také jednou z výrazných postav dnes už legendární uničovské hospody Čtverka, která se v době normalizace stala místním centrem druhé kultury. V Uničově s přáteli uspořádal několik unikátních tajných výstav, kde místní umělci ve volné krajině vystavovali různé performance, obrazy, fotografie, kresby a sochy. Jako kytarista také působil v kapele Josef Novák, ve svém domě uspořádal koncert písničkáře Pepy Nose nebo vystoupení disidenta a básníka Heřmana Chromého a v říjnu 1989 v kostele v Mladějovicích vzpomínkovou akci na zakázaného básníka, novináře a spisovatele Jana Aloise Zahradníčka. V první polovině 80. let společně se Zdeňkem Dudkou vydávali samizdatový časopis Zvonek a na průklepový papír přepisoval a následně šířil různé další samizdaty. Třikrát ho za jeho činnost předvolali k výslechu na StB. Vytvořil také desítky uměleckých řezbářských děl, které po pádu komunismu prošly několika výstavami. Od roku 2013 bydlí se svou manželkou Ludmilou v Oskavě.

zdroj: Paměť národa - Miroslav Sedlář ↗

1984(?)

4 - pdf-ocr