Svědectví
Čtvrtletník pro politiku a kulturu (1956-90).
Svědectví pro ty, kdo chtějí vědět víc (1990-92).
* New York (USA), Paříž, Praha * 1956 – 1992 * čtvrtletně, nepravidelně *
Jeden z nejvýznamnějších exilových časopisů vyšel poprvé 28. října 1956 v New Yorku, od roku 1960 vycházel v Paříži a v letech 1990-1992 v Praze. Vydavatelem byl nejprve Jiří Horák (1/1956-16/62), potom Radomír Luža (od 1(5)/1958-20/63), od č. 21 vydavatel jmenovitě neuváděn (vyd. Svědectví), poslední čísla vyšla v pražském vydavatelství Melantrich (1990-92). Exilová a první pražská čísla redigoval Pavel Tigrid (1956-91), čísla 89-90 ve spolupráci s Annou Koutnou-Tesařovou, Iljou Kunešem, Janem Pelcem, Markem Skolilem, číslo 91 ve spolupráci s Hanou Griffmanovou, Karlem Kühnlem, Janem Otavou, Janem Pelcem, Lídou Rakušanovou, Jacquesem Rupnikem, Milanem Schulzem a M. Skolilem, číslo 92 (1991) redigovali Jiří Kovtun a J. Rupnik a číslo 93 (1992) J. Rupnik. Grafickou úpravu navrhl Ladislav Sutnar, administraci vedl Josef Ševčík (do č. 14) a Jaroslav Vrzala (od č. 17 do č. 88), administraci pražských čísel zabezpečovala Monika Kaslová. V redakční radě působili Vilém Brzorád (č. 1-18,34-71), Jan Čep (13-20,27-47), Jiří Horák (1-16,48-71), Josef Jonáš (do č. 71), Jiří Kárnet (1-16), Jan M. Kolár (jen č. 1), Emil Kovtun (1-5 a znovu 17-47), Jiří Kovtun (od č. 48), Radomír Luža (do č. 71), Vladimír Peška (17-26), Mojmír Povolný ( do č. 71), Jan Starý (19-33), Josef Ševčík (2-14), Pavel Tigrid (od č. 2). Od čísla 72 byla redakční rada anonymní (jejími členy byli zřejmě mj. I. Kuneš, J. Otava a J. Rupnik). Čísla 59 a 62 byla připravena v Praze, v prvním případě redakční přípravu zajistili Václav Havel, Petr Pithart a Ludvík Vaculík, ve druhém případě Egon Bondy, Ivan M. Jirous a Jiří Němec. – Ročníkování sleduje zamýšlenou periodicitu, takže jeden ročník tvoří vždy čtyři čísla bez ohledu na to, v kterém kalendářním roce vyšla. Číslování v prvních dvou ročnících přetržité, první číslo III. Ročníku označeno jako č. 9, od té doby číslování průběžné, uvnitř ročníku paginace rovněž průběžná.
Vznik časopisu byl reakcí na výsledky dosavadní koncepce většinové exilové politiky, která předpokládala spíše přímý střet s komunistickým režimem. Gradualistická koncepce, jejímž představitelem byl P. Tigrid, počítala s určitým vnitřním vývojem uvnitř komunistických stran a jejich pojetí moci, který by postupně umožnil politické a ekonomické reformy a v důsledku i zánik totality. Tato koncepce byla částí exilové politické reprezentace přijata zdrženlivě až negativně, což vedlo jednoho ze spoluzakladatelů časopisu, Emila Ransdorfa, k rozhodnutí nevstoupit do redakční rady. Stejné obavy z nařčení z „kompromisnictví“ vedly záhy k rezignaci i J. M. Kolára a později načas i J. Horáka. – Časopis byl určen především čtenářům v Československu (první číslo vyšlo v nákladu 1000 kusů, domů bylo odesláno 150 kusů, poslední exilové číslo 88 vyšlo v nákladu 21 000 kusů, do Československa putovalo 15 000), což poznamenalo i jeho obsah: Svědectví se věnovalo především domácí a mezinárodní politické situaci, jen okrajově si všímalo dění uvnitř československého exilu.
Již od prvních čísel se utvářela struktura časopisu, kterou redakce víceméně dodržovala po celá příští desetiletí. Většinu čísel otevírá aktuální rubrika Poznámky k událostem, následují rozsáhlejší a závažnější stati, články, případně rozhovory a záznamy diskusí. Ohlasy čtenářů a polemiky byly zařazovány do rubrikyTribuna Svědectví. Politickým, společenským a historickým tématům se ve svých příspěvcích věnovali zejména Jiří Slavíček (též pseud. Adolf Bašta), V. Brzorád, Johann Wolfgang Brügel, Vratislav Bušek (polemiky s gradualismem a Svědectvím v č. 2, 9 a 17), Ivan Bystřina, Ivo Ducháček, Ota Filip, Julius Firt, V. Havel, Peter Holý, J. Horák, Martin Hybler, Luboš Chladil, František Janouch, Ladislav Jehlička, Karel Jezdinský, Karel Kaplan, Agneša Kalinová, Václav Karlík, Erazim Kohák, Jiří Kolaja, Josef Korbel, Erich Kulka, Miroslav Kusý, Jiří Lederer, Eugen Löbl, R. Luža, Juraj Malovec, Ján Mlynárik, Zdeněk Mlynář, Adolf Müller, Frank Oswald, Ivan Pfaff, P. Pithart (též pseud. Josef Sládeček), M. Povolný, Vilém Prečan, L. Rakušanová, Milan Schulz, Zdeněk Suda, Ivan Sviták, Václav Šikl, Hana Šklíbová, Eduard Táborský, P. Tigrid, Dagmar Vaněčková, Jan Vladislav, Karl von Wetzky a mnozí další autoři pod šiframi a pseudonymy. Často se ale objevovaly také překlady prací západních politologů a publicistů (Zbygniew Brzezinski, Leszek Kolakowski, Adam Michnik aj.).
Postupně stále větší prostor získávala literatura a literární věda a kritika. Zvláště v šedesátých letech přebírala redakce Svědectví i příspěvky z oficiálních literárních časopisů a úryvky z vydaných knih. Během normalizace se na stránkách S. vedle exilových literátů uplatnily autoři domácího samizdatu. Literární díla, eseje a recenze publikovali zejména Alcantara (vl. jm. Josef A. Winn), Ivan Binar, Egon Bondy, Antonín Brousek, Jan Čep, Vladimíra Čerepková, Václav Černý, Petr Demetz, Petr Den, Ivan Diviš, Luboš Dobrovský, Jaroslav Dresler, Jiří Gruša, Miloň Habr, V. Havel, Vilém Hejl, Bohumil Hrabal, Karel Hvížďala, Josef Jedlička, Ivan Jelínek, Jaroslav Jíra, Ivan M. Jirous, Věra Jirousová, Milan Jungmann (v č. 77 stať Kunderovské paradoxy, v následujících číslech rozsáhlá diskuse), Eva Kantůrková, J. Kárnet, Ivan Klíma, Helena Kosková, Jiří Kovtun (soustavně publikoval recenze zejména v 70. letech), Petr Král (též pseud. René Sidkar, Tomáš Sýs a Vilém Turek), Ivan Kraus (pseud. Viktor Vadim) Milan Kundera, Josef Lederer, František Listopad, Antonín Měšťan (též pseud. Karel Klatovský), Karel Moudrý, Jiří Němec, Jan Patočka, Karel Pecka, Jan Pelc, Jan Procházka (recenzent), Jaroslav Procházka, Sylvie Richterová, Minka Rybáková, Ivo Řezníček, Zdena Salivarová, Jan Skácel, Milan Šimečka, Josef Škvorecký, Jan Tumlíř, Milan Uhde, L. Vaculík, J. Vladislav, Jiří Voskovecaj. Důležité byly i překlady světové litetatury. Průběžně ve S. vycházely bibliografické rubriky Bibliografie knih a článků o ČSSR, Nové knihy českých a slovenských autorů a o Československu (Ludmila Šeflová), bibliografie samizdatu (edice Petlice) aj.
Reprint prvních devíti ročníků časopisu (čísla 1-36) vydalo nakladatelství Dialog ve Frankfurtu nad Mohanem. Trojčíslo 34-35-36/1969 má název Československo 1968: Dokumenty a komentáře. Dvojčíslo 89-90/1990 je výběrem článků ze všech předcházejících čísel časopisu. – Některá čísla vyšla i v kapesním formátu. Viz též Výběr ze Svědectví.
Literatura: Jiří Lederer (usp.) : Svědectví Pavla Tigrida (Opus Bonum, Mnichov, 1982)
zdroj: Formanová, Gruntorád, Přibáň 1999 viz, doplněno