Sursum

*     Brno     *     1985 – 1990     *     zhruba 2 × ročně     *

Legenda (nové okno): J. Posset Česká samizdatová periodika 1968-89

A.
1. Sursum
3. [Řád sv. Dominika]
4. [Brno]
6. A4
7. 53-142
8. cyklostyl; sešito či brožováno v polokartónu
12. 2-3x ročně
13. 7;
14. 1/86; 2-3/[86]; [4]/[87]; [5]/[87]; 6/[88]; 7/[88]; 8/[89]; 8/[90].

B.
1. Časopis pro teologii, filozofii a literaturu.
2. Obsah; rubriky ve volné kombinaci (od č.[4]): Úvodník; Informace; Medailony; Články; Překlady; Meditace; Báseň; Recenze; Literatura; Dokument; Text na pokračování; Diskuse; Aktuality.
3. Většinou anonymy a šifry (u původních příspěvků), plná jména (u převzatých textů)
a) S. Braito, K. Křepelka, F. Ondřej, B. Reynek, J. Veselý, S. Zedníček, J. Zvěřina
b) H. U. von Balthasar, P. Benoit, J. Bochenski, R. Brandstätter, J. Illg, E. Lévinas, C. S. Lewis, C. K. Norwid, Ch. Schönborn, F. P. Sonntag, D. Tomczyk, C. Tresmontant, S. Tugwell.
4. a) Statě, eseje, rozhovory, recenze, proslovy, komentáře, dokumenty, poezie, polemiky, informativní texty na pokračování, portréty, modlitby.
b) Teologie: teoretické a praktické otázky (evangelium, mariánský kult, spiritualita, bible); církevní dějiny (Cyril a Metoděj, řádová společenstva); papež (proslovy, cesty, encykliky); ekumenismus; rodina; filozofie; sociologie; ekologie; recenze náboženské literatury doma i v zahraničí; portréty významných církevních osobností a katolicky orientovaných literátů (S.Braito, B.Reynek); aktuální diskuse (žena v církvi).
c) Asi dvě třetiny původních příspěvků; třetina překladů z cizojazyčných knih a časopisů.

C.
1. "Sursum", KS 1/87. (1,2-3)\ -db-, "Sursum", KS 1/88. ([5])
2. "Sursum", Infoch 13/88. (2-3)\ Vilém Prečan, "Samizdatová periodika 1977-1988", Acta 5-8/88, 64.
3. -I.B.-, "Malé zamyšlení (Úvod)", Sursum 1/86.

D.   a)  [Rozhovor s účastníkem (21.4.89)]:
1. Místo vydání: Brno; sídlo redakce: Praha; vydavatel: Řád sv.Dominika.
2. Asi 150-300.
3. Cyklostyl.
4. Podle vzoru časopisu Na hlubinu a jednoho polského časopisu vyjadřuje Sursum rovněž směr vzhůru.
6. Konzervativní linie, spiritualita.
8. Dominikáni a další řády (františkáni, salesiáni, jezuité), také laici.
9. Předáváno po 10 nebo 20 výtiscích na jeden řád.
10. Minimální vazby; Křesťanská akademie (Řím), Rozmluvy (Londýn).
11. Teologické texty, Orientace: výměna příspěvků a časopisů; tichá dohoda o zachování autorských práv.
14. Na hlubinu dominikánské edice Krystal v Olomouci (1926-48).
15. Zdarma.
16. Učebnice, studijní texty, ale bez edice.

D [Rozhovor se členem redakce (19.7.89)]:
1. Brno.
2. 50(1), jinak 200.
3. Cyklostyl.
5. Vychází od r.1986; monotematická čísla (jubileum Cyrila a Metoděje, Panna Marie, bible) nejen články, nýbrž recenze na základě zahraničních materiálů; důležitý je však vlastní komentář; rozsah, náklad a zájem silně narůstaly. Z bezpečnostních důvodů jsme zvolili k rozlišení jednotlivých čísel pouze různobarevné obálky. Sursum vydává Řád sv.Dominika, má biskupské svolení, tzn. že texty jsou autentickým výrazem církve; proto lze Sursum právem nazývat katolickým časopisem; posuzování probíhá bez nátlaku, jako dialog.
6. Teologie, filozofie (spiritualita, praktická liturgie), bez politiky; stanoviska jsou obsažena v jednotlivých textech.
7. Převážně původní příspěvky, asi čtvrtina překladů.
8.  Vysoké školy, různé řády, nábožensky orientovaní lidé.
9. Asi po třetině v Čechách, na Moravě a na Slovensku.
10. Rozmluvy (Londýn).
11. Komunikace: vzájemné přebírání textů.
14. Sursum vědomě navazuje na tyto časopisy: La vie spirituelle (Francie); Na hlubinu (Olomouc); Filosofická revue.
15. Bez honorářů; každý autor původního příspěvku dostane místo toho jeden výtisk časopisu.
16. Časopis je jen na okraji aktivit; hlavní úkol: skripta, učebnice, ale žádná edice.

zdroj: Posset 1993 viz

Český katolický samizdatový časopis S. *vycházel v letech 1985-90 v Brně. Vydávali ho a přispívali do něj lidé, přímo či nepřímo napojení na tajné české dominikány (Dominik Duka OP, Stanislav Krátký, F. X. a Dagmar Halasovi, Albert Beneš OP a další). Časopis vedl Norbert M. Badal OP se spolupracovníkem Mirkem Klepáčkem, který tiskovinu fakticky vyráběl. Sursum otiskovalo především studie z oblasti duchovního života, teologie, řádového života, ale dávalo prostor i aktuální reflexi dobové kultury, umění a množství recenzí zvláště zahraničních knih. Vedle jinak orientovaných a odlišně koncipovaných Teologických textů představuje Sursum na sklonku komunismu svou hloubkou, vnitřní konzistencí a rozhledem po zahraniční tvorbě jednu z nejvýznamnějších samizdatových teologických platforem s vlivem na podzemní církev. Hned po pádu komunismu tak mohla v dominikánském prostředí přirozeně vyrůst ze samizdatového Sursum teologická revue Salve.

Úvodní text - Sursum 1:

Není to prohlášení a není to program.
Jsme si vědomi toho, že platí jen to, co je uděláno.
A tak tento úvod je pouze malým zamyšlením nad tím, co by mělo být uděláno.
Je zde citelná mezera po kulturním periodiku, z něhož by byla zřejmá duchovní orientace ukazující k nadčasovým hodnotám.
Nechceme tedy vytvářet pouhé zbožné čtení, a nechceme pouze rozmnožit množství tiskovin, které zaflakují letité díry na fasádě řiďounkou maltou neofciálnosti.
Říkáme li, že zde chybí periodikum s duchovní orientací, říkáme totéž, jako bychom řekli, že v základech stavby chybí „kámen úhlový". A nechceme a nemůžeme být pouhým oběžníkem pro vnitřní potřebu katolického ghetta.
Tedy proto.
A především proto, abychom tiše a s veškerou vyzývavostí pokory řekli poněkud trpkou myšlenku, že jest velice snadné uvěřit mnoha nadpřirozeným pravdám, a neuvěřit přitom pravdě, jejíž nadpřirozenost tak samozřejmě tkví v řádu přirozeném, že je velice lehké ji přeslechnout. Totiž, že duch vane jak chce.
Tedy také proto, a především proto.                                               [Karel Křepelka]

Poslední text - Sursum 9:

Milí přátelé, toto číslo časopisu SURSUM bylo připraveno v létě r. 1989. V důsledku srpnových a říjnových domovních prohlídek nemohlo být vytištěno a tak zčásti ztratilo na aktuálnosti. Většina článků má ale nadčasovou platnost a tak doufáme, že je přijmete i nyní, po listopadu 1989. Další číslo by již mělo vyjít legálně v tiskárně, a proto prosíme případné zájemce o přihlášku k odběru, kterou je možné poslat na adresu: M. Badal [...] Další podrobnosti a plány zveřejníme v příštím čísle.

Vaši redaktoři

Vzpomínkový text redaktora Sursum Norberta M. Badala OP

Laskavý eventuální čtenář zajisté vezme v úvahu, že žádost o napsání vzpomínky na vydávání periodika Sursum je jednou z nejpošetilejších záležitostí pod sluncem. Taková vzpomínka totiž nebude ničím jiným než kutáním v povrchovém dole mé paměti -- nepaměti. Zatímco v dobách vydávání tohoto časopisu bylo „nepamatovat si" jakýmsi bezpečnostním vnitřním příkazem, dnes je to přirozeným biologickým procesem. Už proto chci požádat o shovívavost ty, kdo si vše budou pamatovat jinak a budou vznášet opravné a upřesňující poznámky. Ale ostatně z téhle metody vlastně vzniká skutečná věda, takže mohu být rád, že zavdám příčinu k článku skutečně odbornému, na jaký se já sám nezmůžu.

Ke způsobu psaní, tedy drobet nevážnému, chci uvést na svou obhajobu, že i v seriózních pracích nositelů Nobelových cen lze najít karikující obrázky či humorné texty a krom toho to ani jinak už nedovedu. Nebudiž to tedy bráno jako znevažování ostatních textů ve sborníku, nebo (Bůh chraň) dokonce jako znevažování samotného otce biskupa Dominika. Jen myslím, že i výjimečné osobnosti se samy nemusí brát zase tak tragicky vážně a já mu k tomu chci dopomoci ze všech svých sil.

Nad otázkou, od kdy do kdy vlastně Sursum vycházelo, jsme se shodli s mým spolupracovníkem Mirkem Klepáčkem, že to muselo být od roku 1985 do roku 1990. Zřejmým impulzem byla jak slavná velehradská pouť v roce 1985, tak skutečnost, že našima rukama v té době procházela řada zajímavých textů jako Informace o chartě, Informace o církvi, Teologické texty a mnoho dalších. Podíleli jsme se na jejich šíření i na výrobě textů charakteru spíše didaktického.

V té době jsem totiž pracoval v Univerzitní knihovně v Brně, kde byla s jistou tolerancí tajné policie zaměstnána řada zajímavých lidí, bývalých univerzitních učitelů apod. Bylo to báječné místo k předávání informací v pracovní době. Můj kmotřenec a výrobce časopisu Mirek Klepáček byl knihařem v nedaleké tiskárně na ulici 9. května a další z našich přátel -- básník Karel Křepelka -- působil v tiskárně Rudého práva pár desítek metrů od Univerzitní knihovny. V té době jsem už byl členem zakázaného řádu dominikánů, kterému velel (neoficiálně) Dominik Duka. Mirek Klepáček byl terciářem a společenství terciářů vedl o. Augustin Jiří Prokop, působící tehdy v jihomoravské Perné. Do okruhu našich přátel patřil i tajně svěcený biskup Stanislav Krátký z Hrádku u Znojma. K jeho i Dominikovým blízkým spolupracovníkům patřili i manželé Halasovi (pozdější velvyslanec ČR u Svatého stolce). Bylo třeba vyrábět nejrůznější učební texty pro tajné dominikánské studium a publikovat překlady duchovní i beletristické literatury, které běžně vycházet nemohly. Většinou šlo o překlady sester dominikánek, Vojtěšky Mazálkové a dalších terciářů. Mirek Klepáček jako knihař zdál se být vhodnou osobou, která mohla tyto texty jak množit na cyklostylu, tak vázat zcela odborně a zručně. Od těchto textů byl už jen krůček k myšlence na vydávání samostatného sborníku duchovně zaměřeného.

Ve chvíli, kdy existoval okruh spolupracovníků a byla možnost vydávání a distribuce skrze terciáře a známé, bylo jen otázkou času, kdy podobná revue vznikne. Název byl původně navrhován z řad dominikánů Na hlubinu, aby tak navázal na renomovanou prvorepublikovou dominikánskou revui. Byl by to zajisté název báječný, ale zároveň zkázonosný, pokud bychom chtěli co nejrychleji nasměrovat policii k vydavatelům. V té době jsme se zabývali vydáváním krásné knihy a uměleckým knihařstvím a narazili jsme na Kuncířovo prvorepublikové vydavatelství, které mělo značku kozoroha s latinským nápisem „Non deserit alta" -- „Neopouští výšiny". Jakkoliv jsme toužili být na výšinách, nebo alespoň na výši, neměli jsme tolik drzosti, abychom si mysleli, že naše teologická revue bude podobné požadavky splňovat. Z hlubiny jsme se tedy dostali na výšiny a obé jsme zavrhli. První z bezpečnostních důvodů, druhé ze skromnosti. Zároveň nám jako dobrý název připadlo přisvojit si značku Sursum, což byla umělecká skupina z počátku 20. století zabývající se zajímavými uměleckými počiny. Výhodou bylo i církevně liturgické spojení sursum--vzhůru ze zvolání kněze „sursum corda" -- „vzhůru srdce". Na výšiny jsme tedy jen směřovali.

Během čtyř let jsme vydali 9 čísel tohoto nepravého periodika, ve formátu A4, tištěného cyklostylem. Nebyl elektrický, jen na kliku. Výtisků bylo 200 kusů, v rozsahu do 100 stránek. Vše ruční práce: tisk, tzv. snášení a zpracování. Cyklostyl sehnal Dominik Duka, papír a cyklostylové blány jsem kupoval sám nebo přes známé, protože šlo o značné množství zvláštního papíru. Protože v jakémkoli podniku bylo množení na cyklostylu přísně evidováno, nezbývalo než pracovat na svém, patrně opatřeném někde v zahraničí. Tisk prováděl Mirek Klepáček většinou sám v bytě, tzv. snášení, tedy kompletování čísla a vazba probíhala nějaký čas v opuštěném domku na okraji Brna, klíče od něhož opatřil o. Augustin Prokop, náš nejzdatnější spolupracovník. Ostatně i jeho rukama šla část distribuce přes terciáře v Brně, Blansku a na dalších místech.

Vydavatelským záměrem bylo dodat takové texty, které by měly trvalejší duchovní platnost, a upozornit na zajímavé knihy či články u nás i v zahraničí. Snažil jsem se, aby byl proporčně vyrovnaný i poměr překladů či recenzí a originálních článků. Od ostatních časopisů, zvláště Teologických textů, jsme si udržovali odstup, vše probíhalo v poměrně velkém utajení, aby nikdo nevěděl víc, než pro něj bylo nezbytně nutné. Jen díky tomu se podařilo zabránit zájmu Státní bezpečnosti, která podle různých svědectví o existenci časopisu věděla, nikoliv však o jeho původu či výrobcích. Vzhledem k těmto okolnostem byl i okruh spolupracovníků poměrně úzký a stromově větvený. Dodával-li někdo recenze, zadával je dalším lidem, kteří ovšem netušili, kde se jejich recenze objeví. K nejbližším spolupracovníkům patřil kromě zmíněného Mirka Klepáčka básník Karel Křepelka, manželé Halasovi, Ing. Binder a Stanislav Krátký, pochopitelně Dominik Duka, Augustin Prokop či Albert Beneš. Ti všichni shromažďovali články a podněty od okruhu dalších věřících, kteří ale o naší činnosti nic konkrétního nevěděli. Jednotlivá čísla jsem se snažil pojímat monotematicky, k hlavním článkům opatřovat a zadávat recenze a doplňující literaturu. Držela-li jednotlivá čísla směr a jistou kompaktnost, bylo to jen díky neexistenci redakční rady a absenci demokratických principů v naší práci.

Po roce 1989 jsem činnost ukončil nejen kvůli svému vysvěcení a působení v pastoraci, ale i proto, že jsem založil v Brně nakladatelství Petrov a věnoval se vydávání knih. U vědomí své nedostatečnosti a velkého vzrůstu duchovních časopisů jsem rád předal tento okruh působnosti znalejším a schopnějším.  ...

publikováno původně in: M. Bedřich, B. Mohelník OP, T. Petráček, N. Schmidt (eds.): In Spiritu Veritatis, Almanach k 65. narozeninám Dominika Duky OP, Krystal, Praha 2008, s. 467-477.

Norbert Milan Badal OP (1956-2019), absolvent FF UK v Praze a provinčního dominikánského studia, člen Řádu bratří kazatelů, později Řádu sv. Lazara, kněz. Působil jako člen Rady České televize, člen rady Českého rozhlasu, od 2010 poradce pražského arcibiskupa Dominika Duky pro věci mediální a společenské a výpomocným duchovním v šesti farnostech brněnské diecéze. Dříve šéfredaktor Katolického týdeníku, ředitel nakladatelství Petrov, Zvon. Zemřel 24. 3. 2019.

zdroj: http://salve.op.cz/sursum, doplněno

1 [1985 podzim] - pdf-ocr   obsah pdf-txt
2-3  [1986] - pdf-ocr   obsah pdf-txt
4 [1987] - pdf-ocr   obsah pdf-txt
5 [1987] - pdf-ocr   obsah pdf-txt
6 [1988] - pdf-ocr   obsah pdf-txt
7 [1988] - pdf-ocr   obsah pdf-txt
8 [1989] - pdf-ocr   obsah pdf-txt
9 - připraveno v létě 1989, tisk po listopadu 1989 - pdf-ocr   obsah pdf-txt