Mašurkovské podzemné


*     [Přerov]     *     1987 - 1989     *     2 × ročně     *


Legenda (nové okno): Johanna Posset Česká samizdatová periodika 1968-1989

A.
1. Mašurkovské podzemné
3. anonym
4. [Přerov]
6. A4
7. [11]-[40]
8. průklep; xerox; sešito v polokartónu
9. ilustrace
12. 2× ročně
13. 4
14. 1/87; *2; 3/13.5.88; 4/Léto 88; 1989-

B. 1. Časopis pro kulturu.
2. Obsah.
3. Většinou šifry, pseudonymy; a) J. Hvězdář, S. Silvestr; b) K. Vonnegut.
4. a) Próza, poezie, recenze, (foto)reportáže, anotace, comics.
b) Moderní hudba: zprávy z koncertů (rock, punk), festivalů, recenze desek, portréty zpěváků; literatura: próza a poezie začínajících autorů; výtvarné umění (výstavy); ekologie; (kulturní) dění v Polsku; reklama na hudební samizdat P.Cibulky (S.T.C.V.); reakce na aktuální politické a společenské události (těžiště Morava).
c) Většinou původní příspěvky; několik překladů (z polštiny a angličtiny).
e) V mnoha textech hovorový jazyk, slang a expresiva; četné vsuvky jako Nemusíte již shánět Vokno / ba ani Sado Maso ne / když teď máte / Mašurkovské podzemné

C. 2. "Mašurkovské podzemné č.1", Vokno 13/[87-88].
"Mašurkovské podzemné č.2", Vokno 14/[88].
"Mašurkovské podzemné č.3", Vokno 14/[88].
3. "Předmluva", Mašurkovské podzemné 1/87.

zdroj: Posset 1993 viz


Přerovský undergroundový časopis

V roce 1984 uspořádal knihař Pavel Komínek (*1960, pseud. Šavel Silvestr) sborník textů přejatých ze samizdatových knih a časopisů týkajících se undergroundu, doprovodil jej kolážemi, opatřil pevnou vazbou a obálkou s kolorovaným otiskem podrážek svých bot a pojmenoval Mašurkovské podzemné (MP). Název vznikl volnou přesmyčkou slova Přerov na Vepřov (označení Přerova v mluvě místní undergroundové komunity) a následným poslovenštěním (slov. mašurka = prasátko). Sborník měl přibližně 100 čtenářů.

Zpětně byl sborník chápán jako nulté číslo stejnojmenného časopisu, jehož první číslo vyšlo roku 1987; vedle Pavla Komínka byl od počátku členem redakce dělník a pozdější sociolog Miroslav Rozkošný (*1951, pseud. Opilecké , později Alkoholické Batole), jako hudební redaktor působil Milan Mézl (*1955, užíval šifer a pseudonymů G, Grááf, Gráááf, Vander Grááf, Generátor, „!!§!!" aj., další pseudonymy, zejména Halfskin, užíval po roce 1989). Autoři své texty rozepisovali na dvou různých psacích strojích na bílý, modrý a žlutý průklepový papír formátu A4. Obálka, komiks a  ironické pseudoreklamy (na hašlerky či prezervativy) byly za úplatu xeroxovány na podnikových kopírkách, fotoreportáže a fotografické ilustrace byly rozmnožovány na fotopapíru Dokument.  Časopis byl bohatě vybaven fotografiemi, kolážemi a obrázky, zejména reprodukcemi kreseb Josefa Lady a kreslířů Rychlých šípů Jana Fischera a Marko Čermáka; součástí časopisu byly také listy s rukou psaným textem a jednoduchými kresbami. Obálku z tvrdšího papíru zdobily černobílé fotografie či jednoduché kresby nebo koláže bez vztahu k obsahu čísla. Kovovou svorkou časopis vázal Pavel Komínek.

MP vycházelo v Troubkách u Přerova dvakrát až třikrát ročně, kromě nultého čísla vyšlo sedm řádných samizdatových čísel. Nulté číslo bylo vydáno v jediném exempláři, další čísla v nákladu šesti kusů (někdy s „dotiskem", např. u č. 1 v nákladu 6 a 10 ks; dotisky byly pořizovány bez fotografií). Časopis byl distribuován zdarma a čtenáři byli vyzýváni k jeho předávání dalším zájemcům. První dvě čísla vyšla v rozsahu 26-28 stran, číslo 7 již v rozsahu 60 stran; časopis nebyl paginován.

Nulté číslo MP reflektovalo soudobou undergroundovou scénu v relativně širokém kontextu: přineslo mj. básně Egona Bondyho a Václava Hraběte s předmluvou Ivana M. Jirouse, písňové texty DG 307, stať Jaroslava Hutky, Prohlášení Charty 77, rozhovor s Josefem „Pepou" Janíčkem a Milanem „Mejlou" Hlavsou, reportáž z vernisáže Eugena Brikciuse, text Marie Benetkové a Vratislava Brabence o Karlu „Charliem" Soukupovi, dokument Uvěznění funkcionářů Jazzové sekce a text Alexandra Solženicyna Nežít se lží. Řádná čísla časopisu proklamovala záměr komplexně informovat o undergroundovém dění na Moravě, tj. působit jako moravský doplněk Vokna. S touto ambicí souzněla snaha redakce stmelovat a organizovat přerovskou undergroundovou komunitu. Obsahově však byl list fakticky orientován především na informace o hudebním, zejména rockovém a punkovém, méně folkovém a metalovém dění, s důrazem na místní kapelu Stará Dobrá Ruční Práce, kterou Komínek spolu s přáteli založil již roku 1984. Objevovaly se recenze hudebních alb a portréty hudebníků, informace o vzniku či zániku hudebních skupin, upoutávky na hudební akce, často ve formě obrazové reklamy, a zejména převzaté reportáže a fotoreportáže z oficiálních i neoficiálních koncertů a festivalů; články z hudebního prostředí přitom přesahovaly oblast Moravy (např. reportáž z leningradského koncertu Scorpions, z koncertu Pink Floyd v Los Angeles či z festivalu v polském Jarocinu).

Časopis neskrýval své protirežimní ladění: mj. uveřejnil Všeobecnou deklaraci lidských práv, přinesl ironický úvodník o kulturní politice KSČ a reportáž o demonstraci na pražském Václavském náměstí v říjnu 1988. Kritické vůči režimu bylo i ekologické okénko, poprvé zařazené do č. 4; vedle propagace Greenpeace, článků o stavu řeky Bečvy a o šetření surovinami či úryvku z Magorových labutích písní s tematikou ničení přírody přineslo zejména odbornou polemiku Víta Zukala s postojem oficiálních institucí ke stavu ovzduší. Vyšly též anonymní naučné stati o Rakousku-Uhersku, úvaha o J. A. Komenském a o stavu školství. Ojediněle se objevovaly texty sympatizující s církví, zejména katolickou (anonymní článek Pielgrzymka o účasti českého poutníka na pouti do Čenstochové v srpnu 1987, do podoby náboženské úvahy stylizovaná reakce na článek z oficiálního měsíčníku Melodie).

Literaturu zastupovala poezie (Jiří Jedlička, Václav Melichar) a zejména próza neetablovaných autorů: nedokončený undergroundový román Miroslava Rozkošného Z Mašurkova do Mašurkova, anonymní cestopisná črta Čechoameričanovy příhody v Jugoslávii ad. Dvě čísla přinesla ukázky z Květné neděle Kurta Vonneguta v původním překladu Miroslava Rozkošného, publikována byla Kouzelná flétna Bohumila Hrabala.

Výrazné místo měl v MP humor (anekdoty, krátké anekdotické povídky, reprodukce kreslených anekdot Josefa Lady z dvacátých let) a ironie (reportáž o přerovském vystoupení ghanské folklorní skupiny doprovází ilustrace s tématem kanibalů); s útočnou ironií redakce vystupovala proti Přerovu a jeho oficiálnímu, zejména kulturnímu životu.

Články byly jen zřídka podepisovány vlastními jmény autorů (Luboš Látal, Leoš Miklenda), většinou byly anonymní či pseudonymní: vedle Šavela Silvestra (Pavel Komínek) a Gráfa (Milan Mézl) přispívali Tesil (ing. Michal Škrdlík), Hopkirk (Roman Utěkal), P. S. W (Petr Weiser), Alkoholické Batole (Miroslav Rozkošný), Mišuta (Roman Lánský), Dikobraz (Zdeněk Hradil) a pseudonymní autoři, jejichž identita zůstává neznámá. Některé texty byly převzaty z jiných periodik (zejména z amerického hudebního časopisu Spin a marihuaně věnovaného High Times).

Při časopisu byly publikovány dvě knihy: jako první na jaře 1987 strojopis Pavla Komínka O Staré Dobré Ruční Práci, doplněný fotografiemi a rozepsaný nejprve v pěti kopiích pro členy kapely a posléze ještě v dalších šesti kopiích, který byl svázán do tvrdých desek se slepotiskem (roku 2014 byl přetištěn v časopisu Igora Látala Uši a Vítr); jako druhý knižní titul vydalo MP roku 1989 sbírku „mystické poezie" Jiřího Jedličky (pseud. Rolf) Chci - chceš. Sbírka byla rozmnožena cyklostylem v nákladu okolo 20 kusů.

Redakce organizovala undergroundové koncerty (výroba vstupenek, pozvánek, plakátů) a rozmnožovala letáky a jiné samizdatové tiskoviny (mj. Sado-Maso). Vedle toho provozovala také „hudební vydavatelství" Klikotoč records, jež bylo zamýšleno jako dodavatel zvukových příloh k časopisu - magnetofonových pásků, které však pro svůj nepraktický rozměr nikdy nebyly s časopisem distribuovány; záznamy nicméně ve svém brněnském vydavatelství S. T. C. V. šířil Petr Cibulka.

Po roce 1989 se rozšířila redakce časopisu, v říjnu 1992 se s MP spojil punkový fanzin Oslí uši (1989-1990, 3 č.), jejž od roku 1989 příležitostně vydával Rostislav Bezděk (pseud. Osel, šéfredaktor MP č. 15) v Lipníku nad Bečvou. V roce 1990 vycházelo MP v nákladu 70 kusů, později dosáhlo až 1500 výtisků. Čísla 8-16 vydala Hudba správných hochů - Artforum Tovačov (k č. 15 dodal Klikotoč records první skutečnou přílohu; šlo o tzv. „bio" CD vyrobené z papíru), č. 17 Black Point, č. 18 a 19 olomoucká Votobia; od č. 20/1997 do dosud posledního č. 26/2003 časopis vydávalo Komínkovo nově vzniklé vydavatelství Mašurkovské podzemné. Milan Mézl v dosud působícím vydavatelství Klikotoč records vydává (nepravidelně ve spolupráci s vydavatelstvím Ears&Wind Records) převážně archivní nahrávky undergroundových skupin na CD a DVD. (pš)

PRAMENY Lokace: Libri prohibiti, Praha (pouze řádná čísla).
Korespondence: Pavel Komínek, květen 2016; Igor Látal, květen 2016; Milan Mézl, květen 2016.
LITERATURA Studie a články: an.: „Mašurkovské podzemné 0--13", Mašurkovské podzemné 1992, č. 13; an.: Mašurkovské podzemné, in I. Málková - S. Urbanová
Absolventské práce: L. Housková: Undergroundová periodika 80. let (Bc.; Praha, FSV UK 2001); T. Sacher: Transformace českých samizdatových periodik po roce 1989 (Mgr.; Praha, FSV UK 2010).
ELEKTRONICKÉ ZDROJE Obsah jednotlivých čísel: http://www.guerilla.cz/masurky/archiv-news.htm.

zdroj: Přibáň 2018 viz


1987

1 - pdf-ocr    2 - pdf-ocr

1988

3 - pdf-ocr    4 - pdf-ocr

1989

5 - pdf-ocr    6 - pdf-ocr    7 - pdf-ocr

1990

8 - pdf-ocr    9 - pdf-ocr

1991

11 - pdf-ocr    12 - pdf-ocr

1992

13 - pdf-ocr    14 - pdf-ocr

1993

15 - pdf-ocr    16 - pdf-ocr

1995

17 - pdf-ocr

1996

18 - pdf-ocr

1997

19 - pdf-ocr

1998

20 - pdf-ocr

1999

21 - pdf-ocr

2000

22 - pdf-ocr

2001

23 - pdf-ocr

2002

24 - pdf-ocr

2021

27 - pdf-ocr