Dialog [1977 - 80]

*     1977 - 1980     *     Praha     *     měsíčně vyjma prázdnin     *

Strojopisný měsíčník zabývající se soudobým divadlem a dramatem

Vznik časopisu iniciovala v říjnu 1977 klasická filoložka a teatroložka Eva Stehlíková (*1941; publikovala zde pod šifrou es), která tehdy působila v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV v Praze a která spolu s literárním vědcem a teatrologem Václavem Königsmarkem 1946-1996; (šifra kn) měsíčník po celou dobu jeho existence redigovala a rozmnožovala. Na distribuci se organizačně podíleli a pod šiframi v Dialogu publikovali muzikoložka Olga Bartoňková-Janáčková (*1945; bt), divadelní historik a kritik Vladimír Just (*1946; vj), divadelní historikové Jan Pömerl (1946-2010; jap) a Eva Šormová (1944-2017; šrm), historik, herec a kritik Jaroslav Someš (*1941; vš) a teatrolog Vladimír Mráček(1946-1990; mrk). Autorský okruh tak tvořili pracovníci Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, popř. jiného pracoviště ČSAV, a odborníci působící v Divadelním ústavu. Časopis vycházel bez výtvarného doprovodu, titulní stranu však předcházel list s fotografiemi plastik Vojtěšky Vlčkové (*1948), obměňovanými vždy se zahájením nového ročníku.

Zredigované příspěvky redaktoři opsali v pěti kopiích na kancelářském či průklepovém papíru formátu A4 (v rámci jednoho čísla mohly být uplatněny papíry různé kvality i gramáže), sešili do měkkých desek a poté distribuovali, respektive zapůjčovali k přečtení kolegům a známým (jedno pare si vždy ponechával Václav Königsmark). Časopis vycházel měsíčně v souladu s divadelní sezonou od podzimu do začátku léta, jeden ročník tedy zahrnul deset čísel, poslední třetí ročník počínaje č. 3-4 vycházel po dvojčíslech (závěrečné dvojčíslo 9-10 vyšlo 10. července 1980). Jednotlivá čísla jsou v tiráži datována a často i signována oběma vydavateli; nový svazek se snažili vyhotovit vždy k pátému dni měsíce, což se však nepodařilo pokaždé. Rozsah se pohyboval přibližně od 30 do 100 stran, někdy ručně či strojem paginovaných, často však nepaginovaných (přílohy mohly být paginovány samostatně).

Dialog vznikl v akademickém prostředí a pro akademickou obec byl také určen. Záměrem zakladatelů bylo vytvořit nezávislou platformu pro divadelní kritiku, která by navázala na čtrnáctideník Divadelní noviny a na odborný měsíčník Divadlo, jejichž vydávání bylo úředně zastaveno v roce 1970. Především však redakce chtěla vytvářet alternativu k oficiálním kulturním periodikům své doby, zejména k ideologicky poplatnému čtrnáctideníku Scéna, který od roku 1976 vydával Svaz českých dramatických umělců (SČDU). Zamýšlené divadelně-kritické zaměření však měsíčník od počátku přesahoval analytickými a komparativními studiemi soustředěnými na dramatickou i inscenační tvorbu včetně divadla hudebního (opeře bylo mj. věnováno 9. číslo II. ročníku).

Jednotlivá čísla byla uspořádána do čtyř oddílů. První obvykle tvořily rozsáhlejší teoretické a historické stati, věnující se např. dramatice přelomu šedesátých a sedmdesátých let, otázkám dramatizace či dramaturgie (Václav Königsmark), problematice oblastních divadel, fenoménům operního (Olga Bartoňková-Janáčková) a činoherního herectví (Vladimír Just), tvorbě studiových i klubových scén (rovněž Vladimír Just) či znakovosti v českém divadle (Růžena Grebeníčková), také však jednotlivým souborům či scénám: mj. pražskému Ateliéru a Divadlu na okraji, brněnskému Divadlu na provázku či Divadlu V. Nezvala v Karlových Varech. Odborné studie byly v některých číslech nahrazeny konfrontací několika původních recenzí téhož dramatu (Helena Albertová: Letní kino Život) nebo téže inscenace (Oldřich Daněk: Válka vypukne po přestávce; Daniela Fischerová: Hodina mezi psem a vlkem; František Vodseďálek: Nová komedie o kněžně Libuši a dívčí válce; pozornost byla věnována též Schmidově inscenaci Život a smrt Karla Hynka Máchy v Ypsilonce, Macháčkově inscenaci Stroupežnického Našich furiantů v Národním divadle či inscenaci Mášovy dramatizace Turgeněvova Rváče, vratislavskému mezinárodnímu festivalu Otevřené divadlo, Pražskému quadriennale 1979 aj.). Ankety se zabývaly jak hodnocením uplynulé sezony, tak obecnějšími otázkami (paměť divadla, jeho současné funkce a vývojové tendence, problematika generačního divadla apod.).

Druhá část časopisu obsahovala stručnější recenze soudobých domácích premiér, popř. inscenací hostujících zahraničních souborů či odborných publikací. Třetí oddíl tvořil divadelní kalendář (přehled českých a moravských premiér v příslušném období) a poslední částí byla zprvu pravidelná, od druhého ročníku již pouze občasná příloha, v jejímž rámci list uveřejnil několik dramat původních (H. Albertová: Letní kino Život; Jiří Just - Vladimír Just: Krédo je na kredenci aneb dva muži před O.; Hubert Krejčí: Příběh z pouti, Doktor, Mouchy, Strašlivá zkáza rodiny průvodce po sopce; Miloš Vodička: Asagao) i přeložených (P.-E. Rummo: Hra s Popelkou; Hrotsvita z Gandersheimu: Dultitius, Abraham; Massimo Dursi: Bertoldo u dvora; Achille Campanile: Vynálezce koně; Menandros: Žena ze Samu); výjimečně byl do přílohy zařazen i teoretický text (Marie-Louise Bablet: O divadelní práci; Otomar Krejča: Režisérovy poznámky hercům, včetně překladu zahraničního rozhovoru s režisérem; Józef Opalski: Několik poznámek k naší divadelní recenzi). Příležitostně se v Dialogu objevovaly informace o připravovaných akcích, zprávy a polemiky.

Kromě výše jmenovaných do časopisu přispěli také publicistka Anna Čepeláková (provd. Königsmarková; ač), bibliograf František Knopp (opp), divadelní režisér Karel Kříž (x), bohemista a estonista Vladimír Macura (Kreuzwald, -wa-; ld), dramaturgové Josef Kovalčuk (jk), Petr Oslzlý (p.o.) a Miroslav Plešák (pl) a divadelní kritička Nina Vangeli (nv).

Rozhodnutí ukončit vydávání Dialogu částečně souviselo se zlepšením stavu a podmínek veřejně publikované divadelní kritiky. Členové autorského okruhu postupně nacházeli uplatnění ve čtrnáctideníku Scéna (1976-92), v Programu Státního divadla v Brně (1964-92), dále ve zprvu interním a nepravidelně vydávaném sborníku SČDU Dramatické umění (1982-90) a od roku 1987 v Bulletinu Aktivu mladých divadelníků, popř. v samizdatových sbornících O divadle. (lj - Lenka Jungmannová)

PRAMENY [Lokace: Libri prohibiti, Praha; Knihovna Institutu umění - Divadelního ústavu, Praha.] Rozhovory: Eva Stehlíková, Praha 25. 3. 2017.

LITERATURA Bibliografie: Bibliografie časopisu Dialog, Divadelní revue 2000, č. 4. Knižně: F. Černý: Divadlo v bariérách normalizace (1968-1989). Vzpomínky (2008). Studie a články: E. Stehlíková: Kritický Dialog v dobách normalizace, Divadelní revue 2000, č. 4; T. Lazorčáková:

Kritická reflexe netradičních divadelních aktivit v etapě normalizace (aneb Jaká je paměť divadla a kde ji hledat?), in sb. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Moravica 6. Symposiana (2008).

Rozhovory: E. Šormová: Sen o divadelním slovníku (připr. B. Topolová), Divadelní revue 2015, č. 3.

[Absolventské práce: L. Smrčková: Samizdatový časopis Dialog (Bc.; Praha, FF UK 2016).]

zdroj: Přibáň 2018 viz

[Legenda (nové okno):]J.Posset Česká samizdatová periodika 1968-89

A.
1. Dialog;
3. vyd. Eva Stehlíková. Václav Königsmark
4. [Praha]
6. A4
7. [27]-[104]
8. průklep; sešito v měkkých deskách
9. ilustrace
12. 1x měsíčně (kromě srpna, září)
13. 30; 14. 1977-78/[I]: 1/5.10.77; *2/11-77; 3/5.12.77; 4/9.1.78; 5/5.2.78; 6/6.3.78; 7/4.4,78; 8/5.5.78; 9/5.6.78; 10/6.7.78; 1978-79/II: 1/6.10.78; 2/6.11.78; 3/7.12.78; 4/5.1.79; 5/5.2.79; 6/12.3.79; 7/9.4.79; 8/6.5.79; 9/25.6.79; 10/23.7.79; 1979-80/III: 1/8.10.79; 2/12.11.79; 3-4/5.1.80; 5-6/5.3.80; 7-8/1.5.80; 9-10/10.7.80.

B. 1. Časopis pro divadlo.
2. Obsah; neoznačené bloky (statě; recenze; divadelní kalendář; přílohy).
3. Výhradně šifry; plná jména (pouze u dramat); a) H. Albertová, O. Krejča, H. Krejčí, M. Vodička; b) A. Campanile. M. Dussi, Menandros, P.-E. Rummo, B. Brecht, W. Shakespeare, A. P. Čechov, P. Claudel a další.
4. a) Studie. statě, eseje, recenze, kritiky, glosy, rozhovory, ankety, polemiky, bibliografie, dramata.
b) Teoretické statě o českém divadle: vývoj, současný stav, problémy jednotlivých oborů (režie), divadla malých forem, opera, portréty významných režisérů a divadelníků; česko-slovenský kulturní kontext, provinční divadlo, analýzy jednotlivých divadelních sezón; obecné otázky divadla (dramaturgie, dramatizace atd.); zpravodajství z aktuálních divadelních událostí (hostování, festivaly); recenze divadelních (částečně i operních) představení domácích i zahraničních her v Čechách a na Moravě; kritiky a polemiky k jednotlivým (oficiálním či samizdatovým) hrám (H. Albertová , Letní kino Život); měsíční přehledy divadelních premiér v Čechách a na Moravě; ojedinělé rozhovory s režiséry k určitým hrám (O. Krejča k Třešňovému sadu); ankety o nejsilnějších divadelních zážitcích; hry českých i cizích dramatiků (H. Albertová , Letní kino Život; P.-E. Rummo : Hra s Popelkou) s úvodním slovem či portrétem autora.
c) Téměř výhradně původní příspěvky (kromě dramat); překládány pouze dramata.\

D. Rozhovor s Václavem Königsmarkem (9. 6. 89):
1. Praha.
2. Vždy 5, protože jsme si mysleli, že existuje zákon, který dovoluje počet 5 výtisků.
3. Průklep (zčásti na průklepovém, zčásti na kancelářském papíru).
4. Dialog v té době scházel, byl ovšem nanejvýš potřebný.
5. Dialog vycházel od roku 1977 do roku 1980; právě v tomto období neexistoval náročný časopis o divadle. Dialog byl založen skupinou divadelníků, autorů a kritiků, kteří vlastně nebyli zakázaní, ale ani nesměli publikovat. Neměli chuť připojit se k oficiálnímu (konzervativnímu) tisku. Hledali prostor a tribunu (orgán) pro písemnou reflexi divadelního dění v Československu; periodicita: měsíčník (vycházel vždy koncem měsíce); vydáván bez jakékoliv pomoci; kvůli apolitickému charakteru žádné problémy s policií; bez redakce; každý ročník ilustrován fotoreprodukci; zastaven, protože od roku 1980 se zlepšila úroveň oficiálního tisku o divadle. Následovala intenzivnější spolupráce s oficiálními strukturami; bylo i více iniciativ (divadelní dílny, sborníky aj.).
6. Obecné statě, recenze, glosy; divadelní kalendář (seznam premiér a dramaturgických plánů v Čechách a na Moravě, tehdy novinka); jako příloha většinou divadelní hra. 10., 11.  --
14. Vzor: Divadlo (šedesátá léta).
15. Zdarma.

D. publikoval teoretické eseje o českém divadle, analyzoval jeho vývoj (např. „K problematice operního herectví - základní tendence vývoje" - číslo 9/1979), jeho současný stav („Pohyb ve stojatých vodách pražské divadelní kultury?" - 8/1979 nebo "Bída a naděje české dramatiky" - 3-4/1980), problémy v různých odvětvích ("Úvodní poznámka nejen o režii" - 5-6/1980), malé formy divadel, portréty režisérů a dramatiků, česko-slovenský kulturní kontext, provinční divadlo („Poznámky k provozu oblastních divadel" - 7/1979; „K současné dramaturgii divadla V. Nezvala v Karlových Varech" - 7/1979).

zdroj: Posset 1993 viz, doplněno dle http://www.maldura.unipd.it/samizdat/

zatím většinou obsahy:

1979

1 obsah pdf-ocr
2 obsah pdf-ocr
6 obsah pdf-ocr
7 obsah pdf-ocr
8 pdf-ocr, obsah pdf-ocr
9 obsah pdf-ocr
10 obsah pdf-ocr

1980

3-4 obsah pdf-ocr
5-6 obsah pdf-ocr
7-8 obsah pdf-ocr
9-10 obsah pdf-ocr