Zuzana Renčová Nováková

* 22. 2. 1943 Praha

Básnířka, prozaička, autorka knih pro děti a mládež

Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče (1911-73) však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána (1952). Od 1957 žila v Karlových Varech, pak na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující (maturita 1962); pracovala jako dělnice a sanitářka.

Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka (* 1935), žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě (řadu svých knih si sama ilustrovala). Dcery Luisa Nováková (* 1971) a Ester Nováková (* 1978) se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti.

Publikovala zejména v novinách a časopisech: Mateřídouška (debut 1964), Červený květ, Host do domu, Dokořán, Tvář, Sluníčko, Lidová demokracie, Rovnost, List pro literaturu, Zvonky, Literární noviny. V první polovině 60. let měla Zuzana Nováková dvě samostatné výstavy v Praze (Rokoko, Viola). Od druhé poloviny 60. let spolupracovala s Čs. rozhlasem a Čs. televizí, zejména v oboru pohádek, hudebních pohádek a muzikálů. Po r. 1989 oratoria, verše a libreta Novákové zhudebnili například Iva Bittová, Pavel Blatný, Jiří Dvořáček, Petr Eben, František Emmert, Petr Fiala, Jan Hanuš, Miloslav Hába, Bedřich Nikodem, J. V. Renč a Tomáš Šenkyřík. Vzniklo i několik divadelních her s jejími texty. Publikovala i v zahraničí.

Užívala pseudonymů J. Z. Svoboda, Ludmila Poláková a Maria Narratová.

s použitím: slovnikceskeliteratury.cz

Legenda o princezně Anežce - 14 s. A5 - pdf-ocr