Kritický sborník

*     [Praha]     *     1981 - ?     *     čvrtletně     *

Legenda (nové okno): Johanna Posset Česká samizdatová periodika 1968-1989

A.
1. Kritický sborník; zkr.KS
3. anonym
4. [Praha]
6. A4
7. 79-145
8. průklep; xerox; sešito v polokartónu či polopevných deskách; volné listy
12. 4x ročně (1981 3x)
13. 31 + 3 ročenky
14. 1981/I: 1; 2; 3; 1982/II: 1; 2; 3; 4; 1983/III: 1; 2; 3; 4; Ročenka Kritického sborníku 1983; 1984/IV: 1; 2; 3; 4; Ročenka Kritického sborníku 1984; 1985/V: 1; 2; 3; 4; Půlročenka Kritického sborníku; 1986/VI: 1; 2; 3; 4; 1987/VII: 1; 2; 3; 4; 1988/VIII: 1; 2; 3; 4; 1989-

B.
1. Časopis pro literární teorii a kritiku.
2. Obsah; rubriky ve volné kombinaci: Články, studie, eseje; recenze, zprávy; Recenze, referáty, glosy; Diskuse, polemiky; Operní hlídka; Publicistika; Filmový obzor; Televize; Divadlo; Výtvarné umění; O knihách; Dokument; Rozhovor, Hudbu; Knižní zpravodaj.
3. Většinou plná jména, také šifry, pseudonymy; a) V. Benda, J. Brabec, M. Červenka, I. Dubský, P. Fidelius, B. Fučík, V. Havel, M. Hübl, J. Chalupecký, M. Jungmann, E. Kantůrková, V. Karfík, F. Kautman, B. Komárková, K. Kraus, J. Lopatka, R. Palouš, P. Rezek, J. Rolek, R. Starý, J. Vohryzek
b) S. de Beauvoir, J. Brodskij, E. Canetti, W. Gombrowicz, Cz. Milosz, P. Ricoeur.
4. a) Statě, studie, eseje, recenze, kritiky, glosy, polemiky, anotace, dokumenty, referáty, rozhovory.
b) Zpravidla nikoliv beletrie, ale literární teorie a kritika: J. Brabec o díle J. Seiferta; J. Lopatka, Šifra jako možné východisko interpretace; polemika o Dětech ráje J. Pelce; E. Kantůrková o denících K. H. Máchy;  A. Brousek o I. Blatném; obecné úvahy k samizdatu; kritiky a recenze jednotlivých děl (samizdat, exil): Slovník českých spisovatelů; J. Vladislav, Tajný čtenář; rozhovory: P. Šustrová s I. M. Jirousem, K. Hvíždala s V. Bělohradským; výtvarné umění: J. Chalupecký o moderním umění v Čechách; J. David o díle V. Boštíka; divadlo: srovnání Katastrofy V. Havla a Chyby S. Becketta (K. Kraus); recenze pražských divadelních inscenací; film: recenze filmů (V. Chytilová, Šašek a královna) a televizních seriálů (J. Dietl, Nemocnice na kraji města)
hudba: recenze operních představení; trendy v populární hudbě
jazykověda: M. Hübl, "Plotňáčtina" - německo-český argot a slang v Brně; P. Fidelius, O zacházení se slovy, pravopisné spory; filozofie: Z. Neubauer k filozofii P. Ricoeura; teologie: B. Komárková, Novozákonní bohoslužba; dějiny: H. G. Skilling o nezávislé historiografii v ČSSR (překlad); recenze historických studií (T. G. Masaryk, I.republika).
c) Většinou původní příspěvky; několik překladů; některé texty převzaty (samizdat, exilové publikace).
5. Edice Kritického sborníku (EKS): od r. 1988.

C.
1. Eva Procházková, "Informace o 'Kritickém sborníku'
(Čtvrtletník podzemní kultury v Praze), Proměny 1/84,166-167.
Jan Lopatka, Kritický sborník, rukopis, [Praha] 1986.
2. "Kritický sborník", Infoch 3/86. (4/85)
"Kritický sborník", Infoch 8/86. (1/86)
"Kritický sborník", Infoch 11/86. (2/86)
"Kritický sborník", Infoch 13/86. (3/86)
"Kritický sborník", Infoch 2/87. (4/86)
"Kritický sborník", Infoch 11/87. (1/87)
"Kritický sborník", Infoch 13/87. (2/87)
"Kritický sborník", Infoch 18/87. (3/87)
"Kritický sborník", Infoch 5/88. (4/87)
"Kritický sborník", Infoch 7/88. (4/87)
"Kritický sborník", Infoch 11/88. (1/88)
"Kritický sborník", Infoch 17/88. (2/88)
"Kritický sborník", Infoch 1/89. (3/88)
"Kritický sborník", Infoch 7/89. (4/88)
Vilém Prečan, "Samizdatová periodika 1977-1988", Acta 5-8/88,60
Kritický sborník 1981-1986 (Bibliografický soupis příspěvků - Předmětový rejstřík osob), Edice Kritického sborníku sv. 0, Praha 1988.
4. "Palachova cena Josefu Vohryzkovi", Svědectví 77/86, 35-36.

D. Rozhovor se členem redakce (25. 4. 89):
1. Praha.
2. 1x11 předloh a 11 krát x opisů; první náklad asi 150; druhý náklad asi 300 až 400 výtisků.
3. Průklep, xerox.
4. Návaznost na Kritický měsíčník V. Černého.
5. KS vznikl na jaře r. 1981 jako výsledek úvah o synkretizaci roztroušeně kolujícího samizdatu. Podobný pokus, časopis Spektrum, se nezdařil. Někdy by se uplatnil i titul "Nekritický sborník", neboť se "nehodí" psát negativně o díle politicky pronásledovaného spisovatele (např. V. Havla). První čísla vycházela obsahově z toho, co bylo po ruce. U pozdějších čísel vyhledával jeden redaktor témata a předával je spolupracovníkům. Výchozí teze zněla: nejprve originální myšlení, potom teprve popularizace.
6. KS sleduje problematiku slova a jazyka (jako stěžejní součást pozemského života) v nejširším smyslu a z nejrůznějších hledisek: filozofie, sémantika, literatura, liturgie, tvořivé umění, antropologie atd.
11. Střední Evropa, PARAF (příspěvky se předávají dál).
14. Kritický měsíčník Tvář, Spektrum
15. Zdarma.
16. Edice Kritického sborníku (EKS) od r. 1988; roku 1988 vyšly dva tituly.

zdroj: Posset 1993 viz

KRITICKÝ SBORNÍK

Čtvrtletník pro kritickou reflexi umění a humanitních věd

1981–1989 (–2001)

Vědomí absence kritického listu pro nezávislou kulturu sílilo v prostředí českého disentu od poloviny sedmdesátých let; krátký život časopisu Spektrum (1977–79) vedl k promýšlení nového, po technické stránce jednodušeji vypraveného časopisu pro kritiku. Připravován byl od roku 1979 a vycházet začal jako strojopisný čtvrtletník v květnu 1981. U zrodu ideje nového časopisu stáli Jan Vladislav (1923–2009) a zejména esejista a literární teoretik František Kautman (1927–2016), který jej chápal jako rozšíření záběru strojopisného nakladatelství Kvart, jež oba společně založili. Ještě v době přípravných prací skupinu coby organizátor a pokladník rozšířil Jindřich Pokorný (1927–2014).

Jako název časopisu Vladislav navrhoval záměrně nejasnou zkratku IL, vykládanou mj. jako Ineditní literatura. Nakonec byl však přijat titul Kritický sborník (KS), který měl alespoň zpočátku oklamat Státní bezpečnost, neboť pojem „sborník“ neimplikuje periodicitu (sborníkovou podobu si nicméně vynutily i okolnosti redakční práce). Protože však Jan Vladislav v květnu 1981 emigroval a František Kautman se pro nemoc nemohl plně věnovat redakční práci, stal se redaktorem KS kritik a překladatel Josef Vohryzek (1926–1998), zaměstnaný tehdy jako čerpač vodních zdrojů v Agrostavu Nymburk. O jazykovou redakci se od druhého ročníku staral Karel Palek (*1948; pseud. Petr Fidelius, -pf-, -db-), který později působil též jako grafik KS. Odpovědnost za záležitosti provozně-ekonomické, administrativní i distribuční v roce 1983 částečně převzal evangelický farář Miloš Rejchrt (*1946). V roce 1985 musel Vohryzek redakci kvůli oční chorobě opustit; nahradili jej Jan Lopatka (1940–1993; pseud. Vladislav Voráček; s KS spolupracoval od počátku, věnoval se kritickým rubrikám) a Luboš Dobrovský (*1932, zajišťoval publicistické příspěvky), kteří KS ve spolupráci s Karlem Palkem řídili do konce samizdatového období.

Finanční prostředky získával Jindřich Pokorný především z Francie, kde již v polovině šedesátých let vytvořil potřebné kontakty Pavel Tigrid. Podpora, již organizoval básník Pierre Emmanuel (1916–1984), se týkala většího počtu samizdatových titulů a sestávala z pravidelných dodávek financí a literatury (viz Kolegium pro podporu nezávislé vědy…). Do Prahy je osobně vozili soudce Nejvyššího správního soudu Francie Roger Errera (1933–2014), redaktorka revue Esprit hraběnka Jacqueline Pillet-Will (1927–1983), finančník Hubert Martin a dramatik Michel Vinaver (*1927). Menší finanční částky plynuly též z tuzemska (Ludmila Dušková, Pavla Plocková, Anna Vovsová st., grafik Martin Dyrynk, textař Ivo Fischer), ze švédské Nadace Charty 77 a prostřednictvím Tomáše Vrby též z farních sbírek českých farářů ve Švýcarsku. Redakce tak mohla od prvního čísla honorovat texty, redakční práce, opisy (pro písařku 5 Kčs za stranu A4) a korektury (400 Kčs za korekturu čísla); náklady na jedno číslo KS dosahovaly přibližně 10 000 Kčs.

Až do roku 1989 KS zachoval grafickou úpravu striktně omezenou na možnosti psacího stroje; od č. 3/1982 redakce zavedla jednotnou úpravu záhlaví rubrik a jednotlivých článků a od roku 1983 typografické řešení titulního listu s obsahem čísla.

List vycházel jako strojopis na bílém průklepovém papíru formátu A4, vázaný zpravidla do měkkých, knihařsky oříznutých kartonových desek (zajišťoval mj. Ivan Dejmal /1946–2008/); rubrika Knižní zpravodaj byla někdy opisována na žlutém nebo růžovém papíře. Písařky zajišťovali Ludmila Dušková a Jan Lopatka; patřily k nim Jiřina Čílová (opisovala dvakrát 10–12 exemplářů na klasickém psacím stroji) a od roku 1985 Dagmar Tesařová (stejné množství na elektrickém stroji). První opisy byly po korektuře, kterou prováděl Karel Palek, předány k dalšímu rozepsání nebo poskytnuty stálým abonentům: členové a blízcí spolupracovníci redakce měli každý svůj okruh odběratelů, jimž dávali časopis – se žádostí o zachování grafické úpravy předlohy – rozepisovat opět v počtu 10–12 exemplářů. Jeden výtisk byl zasílán Vilému Prečanovi do Čs. dokumentačního střediska nezávislé literatury v západoněmeckém Scheinfeldu, jenž KS dále množil především pro archivní účely.

Náklad prvních čísel činil cca 35 kopií, později 150–200 a od roku 1985, kdy začal být využíván xerox, až 400 redakčních kopií; podle Jana Lopatky dosáhl KS včetně spontánních i organizovaných „čtenářských“ opisů až 600 exemplářů. Jednotlivá čísla, předávaná povětšinou stálým odběratelům, se prodávala za 50 Kčs.

KS vycházel čtvrtletně (v prvním ročníku jen tři čísla); rozsah jednotlivých svazků se pohyboval okolo sta stran (max. 145 s.) formátu A4; celkem vyšlo 35 samizdatových čísel. Texty, jež nebylo možno umístit v běžných číslech, byly v letech 1983 a 1984 zařazeny do tzv. ročenek (112 a 116 s.) a v roce 1985 do „půlročenky“ (92 s.). Časopis byl paginován, ročníky byly explicitně označovány až od roku 1986. Poslední samizdatové číslo 4/1989 vyšlo v následujícím roce tiskem jako č. 1/1990.

Původní Vladislavův záměr vydávat literární revue nahradil Josef Vohryzek časopisem, v němž se prolínala důkladná, fundovaná kritika (zejména samizdatového, příležitostně však též oficiálního písemnictví, filmu, hudby, výtvarného umění, bytového a ojediněle i oficiálního divadla) s teoretickými, filozofickými a historickými studiemi. Teprve od poloviny osmdesátých let v souvislosti se vznikem několika různě specializovaných samizdatových periodik (mj. Střední Evropa, Revolver Revue, O divadle, PARAF aj.) se mohl záběr KS zúžit na slovesné umění. Redakce se hlásila k tradici časopisů z šedesátých let, jako byly Tvář, Sešity, Orientace (s nimiž byl list autorsky částečně spjat) i ke Kritickému měsíčníku a dalším literárním časopisům předúnorového období. KS byl apolitický, názorově pluralitní, nevázal se na určitou generaci ani autorskou skupinu; cílem zůstávala kritická reflexe děl především soudobého umění, popř. publikací z oblasti humanitních věd. Autorské zázemí list nacházel zejména v prostředí kulturního disentu, pod pseudonymy a šiframi zde však publikovali také autoři působící i v oficiálním prostoru (pravidelně do KS přispíval Jiří Pechar, z literárních vědců a kritiků později též Jiří Holý, Jaromír Slomek, Jan Šulc či Jiří Trávníček).

Od prvního čísla byl obsah KS členěn do rubrik, distribuce textů do jednotlivých oddílů však byla poměrně volná. Rubrika Články, studie, eseje, resp. Články, studie přinášela rozsáhlejší odborné stati, zařazen byl však např. též přetisk děkovné řeči Jaroslava Seiferta za udělení Nobelovy ceny. Recenzím knih a periodik byla přednostně vyhrazena rubrika Recenze, zprávy, avšak ohlasy se objevují též v Glosách, anotace samizdatových publikací v rubrice O knihách; zejména v pozdějších ročnících převažují recenze odborných společenskovědních titulů. Kritické ohlasy výstav, koncertů, nahrávek či televizních pořadů se soustředily do rubrik Hudba (zejména Josef Vlček pod pseud. Elvis, jehož recenze populární a rockové hudby vyústily posléze v autorskou rubriku His master’s rock, a v posledních číslech též Petr Kofroň, pseud. Šubrt, věnující se vážné hudbě), Operní hlídka (od č. 1/1983; psal pro ni Petr Rezek pod pseud. Caruso), Filmový obzor (Jan Kozlík, Rudolf Starý), Hudební okénko, Divadlo (od č. 1/1984, psal sem mj. Jindřich Černý pod pseud. Hynek Vavrda) či do zřídka se vyskytujících oddílů Výtvarné umění (mj. Jiří Šetlík) a Televize (mj. Zdeněk Pinc pod pseud. T. V. Schauer); předmětem analýzy Jana Lopatky se stal i rozhlasový seriál Jak se máte, Vondrovi?.

Diskuse vedené zejména Karlem Palkem a jeho oponenty (včetně osobností z autorského okruhu KS) a polemické reakce na recenze přinášela rubrika Diskuse a polemiky (mj. diskuse nad esejem Petra Pitharta Pokus o vlast a k tématu poválečného odsunu Němců v souvislosti s článkem Jána Mlynárika v exilovém Svědectví), avšak polemicky byly často laděny odborné stati a recenze i v jiných rubrikách – např. polemika o pravopisné reformě a zvláště psaní přejatých slov v rubrice Publicistika, věnované jinak rozhovorům s význačnými osobnostmi a vzpomínkám na ně. Rubrika Rozhovor přinášela původní i přeložená interview (např. Richarda Kearneye s J. L. Borgesem), různorodé materiály obsáhla rubrika Dokument (dopisy chartistů z vězení, děkovná řeč Ladislava Hejdánka za čestný doktorát amsterodamské univerzity, oficiálně nezveřejněné příspěvky Lenky Chytilové, Františka Nepila a Jany Štroblové z plenární schůze Svazu českých spisovatelů, uspořádané v březnu 1989 na Dobříši aj.). Postupně narůstal objem Knižního zpravodaje, redigovaného Karlem Palkem (od č. 2/1982, od č. 3/1988 samostatně paginován římskými číslicemi) a přinášejícího soupisy produkce samizdatových edic a časopisů, doplněné anotacemi a částečně i kritikami; později byl oddíl rozčleněn do podrubrik časopisů, mimoedičně vydaných titulů a retrospektivních bibliografií samizdatových edic.

Literárněvědné statě v KS publikovali Jiří Brabec (mj. o Jaroslavu Seifertovi), Miroslav Červenka (studie o poezii a versologii), Ladislav Dvořák (mj. o Karlu Hynku Máchovi), Eva Formánková (o Franzi Kafkovi), Eduard Goldstücker (o Janouchových Rozhovorech s Kafkou), Růžena Grebeníčková (šifra Z. S., pseud. Aleš Hauzner; mj. o expresionismu), Aleš Haman (pseud. H. Rak; o současném historickém románu), Jaromír Hořec (pod pseud. Zdeněk Hrubý stať K české literatuře po roce 1945), Milan Jungmann (o Bohumilu Hrabalovi, též otevřený dopis šéfredaktorovi oficiálního týdeníku Kmen Karlu Sýsovi), Eva Kantůrková (mj. o pobytu Thomase Manna v Československu ve třicátých letech), Vladimír Karfík (o Jiřím Kolářovi, Ludvíku Vaculíkovi aj.), František Kautman (mj. o Vaculíkových fejetonech), Jan Lopatka (mj. o Jaroslavu Foglarovi a Bohumilu Hrabalovi), Karel Palek (o pragmatice totalitního jazyka), Alexandr Stich (pseud. Miroslav Mendl a šifra -nš-; mj. o interpretacích Karla Havlíčka Borovského), Mojmír Trávníček (pseud. Jan Rolek, o Vladimíru Vokolkovi), Zdeněk Vašíček (o Richardu Weinerovi) aj.; své nové texty v KS uveřejňoval Bedřich Fučík. Několik studií analyzovalo dramata Václava Havla (Jiří Holý, Sergej Machonin, Zdeněk Pinc). Soustavně se redakce zabývala samizdatem z hlediska teoretického a terminologického (Miroslav Červenka: Dvě poznámky o samizdatu, několik statí Karla Palka) i etického (Jiřina Šiklová pod pseud. A. Nonymová v polemice s Miloslavem Bednářem).

Literární díla recenzovali Jiří Brabec, Luboš Dobrovský, Karel Palek, Růžena Grebeníčková, Jiří Holý (pseud. Jan Toman), Martin Hybler, Milan Jungmann (především o oficiálně vydávané beletrii, mj. o Alexeji Pludkovi a Jiřím Švejdovi), **Eva Kantůrková, Filip Karfík, Vladimír Karfík, František Kautman, Jan Lopatka, Jiří Pechar (pod šiframi bn a Hl), Zdeněk Pinc (pseud. Karel Žádný), Rudolf Starý, Jiří Trávníček (šifra -ek), Mojmír Trávníček (pseud. Jan Rolek), Josef Vohryzek aj. Podrobné recenze reflektovaly též soudobou literární lexikografii (šifra J. B. o oficiální příručce Petra Bílka, Mojmír Trávníček o tzv. petličním Slovníku českých spisovatelů).

Příležitostně redakce uveřejňovala eseje (Václav Havel: Odpovědnost jako osud, Úvahy o divadle, Slovo o slovu) a zcela výjimečně i beletrii: texty her Samuela Becketta Katastrofa a Václava Havla Chyba doprovázely srovnávací studii Karla Krause (č. 2 a 3/1984). Do jisté míry udržoval KS vědomí souvislosti domácí kultury s tvorbou exilovou (z francouzského tisku přeložený esej Milana Kundery Někde za…, doslov Antonína Brouska k výboru z veršů Ivana Blatného Stará bydliště, převzatý rozhovor A. J. Liehma s Josefem Škvoreckým, jehož dílu věnoval KS i kriticko-analytickou pozornost, stati Jiřiny Šiklové o exilovém dvouměsíčníku Západ a o Hvížďalových Českých rozhovorech ve světě).

Studiemi a články z oblasti filozofie, teologie, jazykovědy, psychologie, sociologie a dalších humanitních oborů přispívali mj. Václav Benda, Ivan Dubský, Milan Hübl, autorská dvojice Martin Hybler a Jiří Němec (fenomenologické studie), Milan Jelínek (šifra -mj-; o pravopisu), Filip Karfík, Zdeněk Neubauer (filozofické studie inspirované dílem Paula Ricoeura), Miroslav Petříček jr. (sémiologie), Petr Pithart (šifra -gs-; o teorii historiografie), Pavel Rejchrt (pod pseud. Josef Lichý; teologické aspekty umění) a Rudolf Starý (hlubinná psychologie). Soudobý stav moderního výtvarného umění kriticky reflektoval Jindřich Chalupecký.

Vedle původních příspěvků a v menší míře též textů převzatých (samizdat, např. Lidové noviny, exilové publikace) se příležitostně objevují překlady prací významných světových autorů (Simone de Beauvoirová, Josif Brodskij, Elias Canetti, Witold Gombrowicz, Carl Gustav Jung, Czesław Miłosz, Amos Oz, Paul Ricoeur, Raymond Ruyer, John Updike aj.).

V Edici Kritického sborníku (1988) vyšla článková bibliografie prvních šesti ročníků časopisu a studie Milana Balabána V půli cesty.

Od roku 1990 vycházel KS s podtitulem Revue pro literaturu, umění a filosofii ve Vydavatelství a nakladatelství Lidové noviny; zřízena byla mj. rubrika Z bibliografie samizdatu, která nejčastěji zásluhou Jiřího Gruntoráda poskytovala podrobné informace o produkci samizdatových edic a obsahu strojopisných periodik. V roce 1992 list převzal Klub Obratník, který jej vydával (do konce roku 1993 ve spolupráci se Společností pro Literární noviny) v nakladatelství Vesmír do roku 1994. Posledním vydavatelem časopisu bylo v letech 1995–2001 Sdružení na podporu vydávání časopisů; od roku 1994 nesl KS podtitul Literatura – jazyk – filosofie.

Vedoucím redaktorem byl v letech 1990–1993 Jan Lopatka, od roku 1993 Karel Palek; redakční přípravy ročníků 1994 a 1995 se účastnil Michael Špirit. Výběr článků ze samizdatového období vyšel v rozsáhlé knižní publikaci Kritický sborník 1981–1989 (ed. Karel Palek, 2009). (Pavel Šidák)

PRAMENY
Lokace: Libri prohibiti, Praha; Knihovna Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Praha.
Rozhovory: Tomáš Vrba, Praha 30. 10. 2017.
Korespondence: Karel Palek, prosinec 2017; Tomáš Vrba, prosinec 2017.
LITERATURA
Bibliografie: an.: Kritický sborník. Rejstřík 1981–1986 (smz., 1988); J. Gruntorád: Bibliografie Kritického sborníku 1981–1989, in K. Palek (ed.): Kritický sborník 1981–1989. Výbor ze samizdatových ročníků (2009); J. Gruntorád: Kritický sborník 10–20, KS 2000–2001.
Knižně: K. Palek (ed.): Kritický sborník 1981–1989. Výbor ze samizdatových ročníků (2009).
Studie a články: E. Procházková: Informace o Kritickém sborníku, Proměny (New York) 1984, č. 1; Redakce KS: [Kritický sborník…], KS 1990, č. 1 (zadní strana obálky); J. Vladislav: Ke vzniku Kritického sborníku, KS 1991, č. 3 (zadní strana obálky); jps (= J. Peňás): Retrospektivy Kritického sborníku, LD 16. 8. 1993; J. Mlejnek: Kontinuita kritického poznání (zčásti rozhovor s K. Palkem), LidN 7. 4. 1997; J. Pokorný: Kultura a ekonomika na okraji, KP RR 2004, č. 28; J. Hrdlička: Ke Kritickému sborníku, Souvislosti 2010, č. 2.
Rozhovory: J. Lopatka – J. Vohryzek – K. Palek: Kritický sborník. Řeč kritiky (připr. I. Brezina), LidN 10. 11. 1990, též in J. Lopatka: Šifra lidské existence (1995); J. Lopatka: Jsou iluze, které člověka do smrti neopustí… (připr. P. Otto), Tvar 1990, č. 33; F. Kautman: Samizdat v nové úloze (připr. M. Fronková), LD 7. 3. 1992; J. Pokorný: Kádrový posudek si každý napsal sám (připr. A. Drda a V. Karlík), RR 1999, č. 39; J. Vohryzek (připr. I. Christlová), in K. Jechová: Lidé Charty 77. Zpráva o biografickém výzkumu (2003).
Recenze a anotace: E. Procházková, Proměny (New York) 1984, č. 1; an., Informace o Chartě 77 (smz.) 1986, č. 3, 8, 11, 13; 1987, č. 2, 11, 13, 18; 1988, č. 5, 7, 11, 17; 1989, č. 1, 7.
Absolventské práce: L. Kudláčková: Vybrané samizdatové časopisy posledního desetiletí socialismu (Bc.; Brno, FSS MU 2009).
ELEKTRONICKÉ ZDROJE
Lokace: https://scriptum.cz/.

zdroj: Přibáň 2018 viz

ročník 1981

01: pdf, obsah    02: pdf, obsah    03: pdf, obsah

ročník 1982

01: pdf, obsah    02: pdf, obsah    03: pdf, obsah    04: pdf,obsah

ročník 1983

01: pdf, obsah    02: pdf, obsah    03: pdf, obsah    04: pdf, obsah    ročenka: pdf, obsah

ročník 1984

01: pdf, obsah    02: pdf, obsah    03: pdf, obsah    04: pdf, obsah    ročenka: pdf, obsah

ročník 1985

01: pdf, obsah    02: pdf, obsah    03: pdf, obsah    04: pdf, obsah    půlročenka: pdf,   jiný opis pdf, obsah

ročník 1986

01: pdf, obsah    02: pdf, obsah    03: pdf, obsah    04: pdf, obsah

ročník 1987

01: pdf, obsah    02: pdf, obsah    03: pdf, obsah    04: pdf, obsah

ročník 1988

01: pdf, obsah    02: pdf, obsah    03: pdf, obsah    04: pdf, obsah

ročník 1989

01: pdf, obsah    02: pdf, obsah    03: pdf, obsah    04: pdf, obsah