Beran Josef

[Marie Luňáčková] : Velká mše - 24. svazek náboženské edice Křesťanské akademie v Římě 1970, 480 stran. Životopis kardinála Josefa Berana (29. 12. 1888 Plzeň - 17. 5. 1969 Řím), arcibiskupa pražského
pdf-ocr

3 roky (1942-1945) vězeň nacismu (Pankrác, Terezín, Dachau).
16 let (1949-1965) vězeň komunismu v budově pražského arcibiskupství, v Roželově u Rožmitálu, Růžodolu u Liberce, Myštěvsi u Nového Bydžova, Paběnicích u Čáslavi, Mukařově u Říčan a Radvanově u Mladé Vožice u Tábora.

V lednu 1965 ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. To už komunisté neunesli a ‚vyvezli' ho do Říma. Beran souhlasil pod podmínkou, že pražským biskupem bude František Tomášek.

Jako jediný ‚nepapež' byl pohřben mezi papeži, odkud se 23. 4. 2018 vrátil do své katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

str. 3:
„Ke dni svěcení
8. prosince 1946

Zbytečno zlato pozlacovat,
zbytečno zdvíhat rukama slov,
co samo sebou už daleko svítí.

Zde slavit znamená proti srsti
času říkat slova svá.
Objeví se mnoho prachu farizejstvím přihlazeného,
svrab po kůži rozlezlý jak mapa držav knížectví pekelných
i lysá místa naprosté netečnosti,
zatím co z vyloupených svatostánků
se hostie kutálejí.

Neříkejme - na stolci osiřelém dlouho už očekávaný.
Stejně je pravda, že ho nečekal nikdo
a že ho nevítají průčelím slavnostně ozářeným,
ale jen zadní stěnou s pavlačemi a dvorky dne nejvšednějšího,
tak jak se sluší na knížete přicházejícího tamodtud,
na jednoho z těch povolaných na hostinu svatební,
jemuž řečeno - posedni výš !

Zas berla a prsten - klenoty vylovené
ze stříbrného ponoru víry nepřetržitě křišťálové
viditelné září kalným šerem dnů přikrčených,
aby se potom nemohli vymlouvat, že nikde
neznamenali gesto už od časů Genese
rozhrnující světlo a tmu, že neslyšeli
hlas pastýře země své.

Nikdo se neschová v domech stavěných na písku nejistot,
co se žulově tváří, nikdo si neobleče více
než půli pláště, kterou dal mrznoucímu.
Připravte se! Pečeť slunce --- Eucharistie nepřijímaná
mrazivé praží. Zbudou jen kosti a plamen Ducha
svinující se v podobu Růže prvotné.
Zbude jen nářek po pravdě zavržené."

Jan Zahradníček

str. 385:
„Dopis předsednictvu Svazu bojovníků za svobodu (Červená Řečice 3. srpna 1948)
Bratři! V Lidových novinách z 3. 7. tr. jsem četl Vaše protestní prohlášení ze dne 30. července 1948 ve věci suspense Plojharovy.
Pro prolitou krev našich bratří a sester, pro slzy a bolesti osiřelých vdov a sirotků Vás zapřísahám: Nevnášejte do našich řad štvanice náboženské a politické!
Plojhar byl suspendován jedině proto, že odepřel poslušnost církevním představeným. Jako kněz musel znáti předpisy církevní, přísahal také poslušnost svému biskupovi.
Když byl předem na nebezpečí suspense upozorněn, odpověděl, že neodvolá kandidaturu a suspensi že bere na vědomí.
Na výtku, že Vatikán nic nedělal na ulehčení jeho osudu, podotýkám jen tolik, že Plojhar, který byl v Č. Budějovicích vysvěcen jako příslušník německé národnosti, když přišel do Dachau, dostal se na blok 26 německých kněží.
Vatikán se zastával všech uvězněných kněží, žádal pro né úlevy, ale Himmler dal úlevy jen kněžím německé národnosti. Tyto výhody kněží bloku 26 také měli, až se proti tomu bouřil celý lágr. Plojhar přišel na tento blok roku 1942, kdy již úlevy platily. Ti, kteří byli v Dachau, to dosvědčí.
I ostatní Vaše tvrzení jsou nespravedlivá. Přesvědčte se nejprve, než něco tvrdíte, aby neutrpěla prestiž Svazu.
Všimněte si též, jak Plojhar žije, a jsem přesvědčen, že nebudete míti dojem, že je to nějaký pronásledovaný kněz.
Nezapomínejte, že máte býti svědomím národa.

† Josef,
arcibiskup"

Kněžský celibát , Kropáč a Kucharský 1941, 75 s. - pdf-ocr