Simeon Ghelfand

Ghelfand Simeon Simeonovič Ghelfant; Gelfant

5. 1. 1895 Akerman (Belgorod-Dnestrovskij, Ruská říše, od 1918 Cetatea Albă, Rumunské království, 1940 anektováno SSSR, od 1991 Bilhorod-Dnistrovskyj, Ukrajinská republika) – 1963 Brusel, Belgické království

Redaktor, žurnalista a politik, měl českého otce a ruskou matku. Absolvoval gymnázium v Akermanu. Za první světové války se rodina odstěhovala do Oděsy; odtud 1920 do Československa. V Praze studoval medicínu a filozofii na UK; při studiích se živil hrou na housle. Studia nedokončil a od 1925 se věnoval národohospodářské a filozofické publicistice. Od 1934 vedl rubriku Sociální škola v katolickém časopise Neděle, zároveň byl redaktor a přispěvatel Lidových listů. 1939 vyslýchán gestapem ve věci spoluautorství knihy Die Totengräber der sudetendeutschen Katholizismus, propuštěn se zákazem publikování; do katolických novin psal nadále pod pseudonymem. Po prozrazení poslán za trest na stavbu nejdříve v pražských Průhonicích, pak vysočanské Junkersovy továrny a poté Terezínského tábora. 1942 zatčen a odsouzen mimo jiné pro schvalování atentátu na Heydricha k trestu smrti. Při převozu z vězení uprchl a 1942-45 se skrýval, především v Roudnici nad Labem, kde byl zaměstnán pod falešným jménem Saša Gel. 1945 redaktor Lidové demokracie.

Expertně se zabýval z křesťanských pozic vztahem křesťanství a marxismu: Marxismus a křesťanský sociální reformismus (1946), Dialektický materialismus (1947) a Křesťanská pravda a materialistická pověra (1948). Kritizoval marxismus, dokládal, že marxismus a fašismus mají mnoho společného. Z policejního výslechu 2. 2. 1948: „Uvedl jsem taktéž vědeckou skutečnost, že Karel Marx byl žákem německého filozofa G. W. F. Hegela ... Rovněž jsem uvedl, že Hegelova státní filozofie byla vcelku převzata německým filozofem Otmarem Spannem a filozofem Sorelem, kteréžto nauky se staly ideovým základem fašistického italského státu... Z toho jsem dovozoval, že když fašismus a marxismus mají stejného duchovního otce, musí býti v jakémsi příbuzenském poměru." 

Koncem února 1948 propuštěn z redakce Lidové demokracie a 1. 3. 1948 vyloučen ze Svazu novinářů. Na jaře 1948 se neúspěšně pokusil utéct. Při přechodu hranic zadržen a krátce vězněn. Na podzim 1948 se pokusil o útěk podruhé a tentokrát se mu podařilo dostat se do Německa, kde se spolu s dalšími lidovci pokoušel o obnovení lidové strany v exilu. 1949 se účastnil sjezdu německé a rakouské části exilových českých lidovců v Ludwigsburgu; zvolen generálním tajemníkem. Jím zůstal i po přetvoření na Křesťansko-demokratické hnutí téhož roku v Bruselu a zastával ho až do konce života. Větší část exilu prožil v Belgii; zde se živil jako novinář a překladatel.

Založil a stal se představitelem Českého Křesťansko-demokratické hnutí, vydával a redigoval časopis Rozpravy (1950-1954 a 1957; Brusel, Řím). Úzce spolupracoval s Bohdanem Chudobou a Josefem Kalvodou. Přispíval do řady exilových periodik - např. Bohemia (Mnichov, Kolín nad Rýnem); Křesťanský zítřek (Ludwigsburg), Sborník Bohemia (Kolín nad Rýnem); Studie (Řím); Ude aj.

zdroje - upraveno, doplněno:
csds.cz
PEHR, Michal. Cestami křesťanské politiky: biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha: Akropolis, 2007. ISBN 978-80-86903-53-8.
CHOLÍNSKÝ, Jan. Sociální nauka katolické církve jako zbroj ve studené válce:: Simeon Ghelfand a český protikomunistický odboj v zahraničí. In: PAVEL, Žáček, ed. Vyjádření úcty a vděčnosti:: sborník o protikomunistickém odboji. Praha: Ministerstvo obrany, 2015, s. 204-236. ISBN 978-80-7278-670-1.

dílo: 

V předvečer druhého dne - Brusel 1954 - pdf-ocr

Dialektický materialismus - Praha Universum 1947 - pdf-ocr

Marxismus a křesťanský sociálni reformismus - Praha ČSL1946 - pdf-ocr