Pavel Ota

* 2. 7. 1930 Praha - 31. 3. 1973 Praha

Ota Pavel, původním jménem Otto Popper, byl český prozaik a novinář. Narodil se ve smíšené židovské rodině obchodního cestujícího. Mládí prožil v Buštěhradu. Jeho otec, Leo Popper, měl židovské předky, matka árijské. Otto měl ještě dva starší bratry, Huga a Jiřího. Z Popperových se stali Pavlovi v roce 1956.

V únoru 1964 Ota Pavel onemocněl maniodepresivní psychózou a pobýval v psychiatrických ústavech. Z léčeben se vracel k práci pouze na krátká období. R. 1966 mu byl přiznán invalidní důchod. Přes zdravotní potíže i v posledních letech života literárně tvořil. Zemřel na srdeční zástavu, je pohřben na Židovském hřbitově ve Strašnicích.

Od počátku 50. let uveřejňoval v denním tisku převážně reportážní práce. První knihou byla sportovní beletrie Dukla mezi mrakodrapy (1964), následovaly Plná bedna šampaňského, 1967, Pohár od Pánaboha, 1971, Syn celerového krále, 1972, Pohádka o Raškovi, 1974.

Několik Pavlových prací bylo poctěno novinářskými a literárními cenami (např. cenou Víta Nejedlého a Julia Fučíka), některé byly uvedeny Československým rozhlasem (Omyl), televizí (Kladno hází, Alfréd Jindra, Pohár za první poločas) a zfilmovány (Poslední etapa). Pozornost vzbudil příběhy ze života svého otce Smrt krásných srnců (1971), která byla později též zfilmována. Posmrtně vyšla vzpomínková próza Jak jsem potkal ryby (1974). Na FAMU podle Pavlových předloh vznikly dva absolventské filmy, Kapři pro Wehrmacht (1975) a Smrt krásných srnců (1975).

podle: johanesville

Běh Prahou, cyklostyl, 6 s. A4, 1972 vyřazeno z knihy Smrt krásných srnců - pdf-ocr