Pampevlk

Nepravidelník pro jinou literaturu

 

*     Česká Lípa     *     1987 – 1989     *     nepravidelně     *

Strojopisný časopis s podtitulem Nepravidelník pro jinou literaturu vydávali v České Lípě bývalí spolužáci z tamního gymnázia Marek Lukášek (*1965), Petr Karvánek (*1966) a Miloslav Lomič (*1965), kteří již dříve spolupracovali na rukopisném časopisu Ohlas satiry, studentské revoltě proti oficiálnímu gymnaziálnímu listu Géčko. Vznik P. inicioval Marek Lukášek, název, převzatý z Hiršalova překladu Morgensternových Nových názvů navržených přírodě, navrhl Petr Karvánek.

Během tříleté existence Pampevlku bylo sestaveno sedm čísel; trojice vydavatelů se střídala v úloze šéfredaktora, který zároveň zajišťoval přepis a vazbu: Lukášek připravil č. 1 (duben 1987), č. 4 (říjen až listopad 1988) a č. 7 (říjen 1989), Karvánek č. 3 (duben až květen 1988) a č. 5 (11. – 18. 3. 1989), Lomič č. 6 (červen 1989) a spolu s Igorem Candrou (1964–2011) č. 2 (podzim 1987).

Redakce používala mechanický psací stroj (více typů i v rámci jediného čísla) a průklepový, případně běžný kancelářský papír (v č. 1 a 2 popsaný oboustranně, v č. 3–7 jednostranně). Svazky formátu A5 byly sešívačkou upevněny do desek zhotovených z kartonu, obálek školních sešitů nebo papírových rychlovazačů; překrytí hřbetu kobercovou páskou ani uvádění nadpisu na předních deskách nebylo závazné.

Rozsah jednotlivých čísel se pohyboval mezi 60 a 100 paginovanými stranami, každé číslo uzavíral obsah a tiráž. Přes uhlový papír bylo obvykle pořizováno sedm kopií časopisu, které vydavatelé rozdávali přátelům a známým. Okruh čtenářů zahrnoval přibližně 20–40 osob a víceméně se omezoval na oblast daného regionu.

Pampevlk sdružoval původní, dosud neuveřejněnou juvenilní tvorbu vydavatelů a dalších literátů-solitérů. Petr Karvánek (pod jm. Petr a pseud. Šurda) publikoval básně, povídky (mj. řadu povídek propojených postavou pana Kábra, která měla reálný předobraz), úryvky z nerealizovaných rozsáhlejších próz (budovatelský román Linie červené v žulovém prostoru) i divadelní hru. Miloslav Lomič (pod jm. Miloslav a pseud. Čič, Cicio a Emilio Juan) přispíval ukázkami a fragmenty fiktivních románů (Běžec z mlhy, Regér, Zemědělský román), výjimečně též básní nebo divadelní aktovkou (Čekání na poslední pivo). Marek Lukášek (pod jm. Marek a pseud. Gulasch a M. P. Keschakul) publikoval básně, povídky, úvahy nad náboženskými texty (Poznámky k 3,31–35 Markova evangelia) aj. Redaktoři časopisu vystupovali také pod kolektivním pseudonymem SUF (Soubor umělecké fikce) i pod dalšími smyšlenými jmény (M. Nedočkal, PhDr. Špehůněk ad.). Mystifikace a recese jako charakteristické znaky P. se projevovaly také v reportážích ze schůzek se čtenáři (Pampevlk Session), kritických ohlasech vlastních děl, interview, ale též ve smyšlené listárně časopisu nebo kuchařských receptech (Lukáškova manželka Jitka Neknězová pod pseud. Vilemína Gulaschová připravila rubriky Pampevlčí kuchyně či Koutek pro pampevlčí hospodyňky). Humorně pojaté příspěvky nicméně nebyly jediným způsobem vyjádření a volně se střídaly se seriózními literárními texty.

Kromě redaktorů se na obsahu časopisu podílela zhruba dvacítka dalších regionálních autorů. Ke stálému okruhu přispěvatelů patřily básnířky Ivana Honsnejmanová (roz. Janelová, podeps. Ivanka) a Miroslava Kadlecová (dříve Kalvodová, podeps. Mirka); básně zde publikoval také Milan Melíšek (Bobby) a pod svými křestními jmény dále Jan Hocek, Jana Matičková nebo Tomáš Vítek, posmrtně byla zařazena poezie Zbyňka Brože (Brosch); další básně byly podepsány různými šiframi a pseudonymy. Ladislav Kohout, člen hudební skupiny Fabrikanti, zde publikoval Tři povídky, prózou přispěl též Igor Candra (pseud. Igor, Igoreo) nebo autorka s pseudonymem Johanka z Arcu. Miroslav Hefner (podeps. Mirek) psal poezii i prózu, stejně jako Milan Coufal (podeps. Milan), který se jako jediný z přispěvatelů časopisu později literárně prosadil (sbírky básní, deníkových záznamů a reflexí Texty /1998/ a Věcem, krajinám, živým, mrtvým /2011/).

Překlady ani přejímky z jiných časopisů či knih nebyly zařazovány; výjimku tvoří v č. 1 text Ivana Wernische Podél zdi a doleva, převzatý z nahrávky The Plastic People of the Universe, a v č. 7 Podobenství o zrnu a koukolu Svatopluka Karáska z LP desky Say No To The Devil, vydané roku 1979 exilovým vydavatelstvím Šafrán. Příležitostný výtvarný doprovod tvořily fotografie (Miroslav Hefner) nebo kresby (Ondřej Coufal, Vítězslav Váňa pod pseud. Vitana). Přestože časopis neměl politický charakter, v závěru pátého čísla vyslovila redakce podporu občanským postojům Václava Havla a dalších aktivistů nezávislých hnutí.

Redaktoři i další autoři časopisu Pampevlk se účastnili také dění na neoficiální českolipské scéně. Miroslava Kadlecová, Petr Karvánek, Miloslav Lomič, Marek Lukášek nebo Milan Melíšek představili svou tvorbu při večeru poezie, který pod názvem Studna slov uspořádal 20. 6. 1984 v Jiráskově divadle Okresní klub uměleckého přednesu (OKUP). (Andrea Vítová)

PRAMENY
Lokace: Libri prohibiti, Praha; soukromé sbírky Petra Karvánka a Marka Lukáška.
Rozhovory: Petr Karvánek, Marek Lukášek a Miloslav Lomič, Česká Lípa 6. 2. 2017.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE
Studie a články: M. Bárta: U Mirky Kadlecové podruhé
M. Bárta: Pampevlk.

Rozhovory: Štafeta: Petr Karvánek (připr. M. Bárta).

zdroj: Přibáň 2018 viz

ročník 1988

4 - pdf-ocr