Šimková Dagmar

23. května 1929 Písek, Československo – 24. února 1995 Perth, Austrálie (tam je i pochována)

Politická vězeňkyně československého komunistického režimu. 1945 tragicky zemřel otec, 1948 chtěla studovat filozofickou fakultu, kvůli 'buržoaznímu původu' nemohla. Po emigraci starší sestry do Austrálie 1950 jim do rodinného domu úřady nastěhovaly cizí lidi, s matkou byly v jediné místnosti. 1952 (ve 23 letech) zatčena za roznášení letáků, zesměšňující Gottwalda a Zápotockého a ukrývání dvou kamarádů, 'vyakčněných' ze studií a poslaných na vojnu, ze které zběhli. 1954 odsouzena na 8 let, po odvolání prokurátora na 15 let. Zároveň byla na 11 let odsouzena i její matka, propuštěna po 7 letech, majetek rodiny propadl státu. Ve vězení coby katolička odmítala v neděli pracovat, za to byla vždy v korekci, s jídlem každý třetí den. Z věznice v Želiezovcích se jí podařilo utéct, byla ale dopadena a dostala tři roky navíc. Dagmar byla propuštěna 1966, ve svých 37 letech. 1968 spoluzaložila K-231, po okupaci emigrovala s matkou do Austrálie. V exilu vystudovala dějiny umění a sociální práci, pracovala jako terapeutka ve věznici či kaskadérka. Svou vězeňskou zkušenost zachytila v knize Byly jsme tam taky.

„Říkala jim do očí, že ji mrzí, že proti režimu nestačila udělat víc.“ - P. Formánková, historička

dle: totalita.cz

Byly jsme tam taky

Strojopisný opis vydání v Sixty-Eight Publishers z r. 1980 - pdf-ocr