Revue K

*     Paříž     *     1981 – 1995     *     tříměsíčně     *

Revue K založil v březnu 1981 v Paříži básník a výtvarník Jiří Kolář, který tam žil v exilu přes dvě desetiletí na sklonku svého života.

Tříměsíčně vydávaná Revue K - s celkem 53 čísly - se věnovala zejména prezentaci českých a slovenských umělců, žijících v diaspoře po roce 1968 - více než stovky básníků, spisovatelů, malířů, sochařů. Také začala prodávat umělecká díla.

Po roce 1989 asociace rozšířila činnost na vydávání a prodej sbírek poezie (Jiří Kolář, František Halas, Vladimír Holan, Radek Fridrich, Marcel Beaujard, Jean-Gaspard Páleníček, Jan Sojka...), knih o umění, katalogů výstav, monografií, fotografických alb a uměleckých tisků. Také organizuje výstavy (Jiří Kolář, Jaroslav Macek, Miloš Síkora, Jaroslav Poncar, Quido Sen, Vladimír Škoda...), setkání, symposia a další akce.

dle revue-k.net, wikipedia

Revue K / Jiří Kolář; Grafická úprava: Roman Kameš, Zdeněk Dašek. - Paris: Jiří Kolář - 30 × 21 cm, 16-64 s.; od č. 26/87 23,5 × 16 cm. Vychází nepravidelně od r 1981. - Francouzsky, články také v češtině a angličtině. Od č. 19/85 vychází v Alfortville. Průběžně číslování.

Zvláštní čísla: Jiři Kolář: L'art Poétique de Maître Sun, červen 1982; Jiří Kolář: Le Nouvel Epictète, červenec 1982; Jiří Kolář: La Lyre Noire: Suite Tchèque, prosinec 1982; Vladimír Karfík: Les Reflexions Poétiques de Jiří Kolář, leden 1983; Jiří Hejna, prosinec 1983; Roman Kameš, květen 1989.
Per. přílohy: Vladimír Karfík: Le théâtre de Jiři Kolář, květen 1984; Jan Hanč: Huitième cahier, červen 1984; Jindřich Chalupecký Histoire de Jiří Kolář, září 1986; Jedlička, Jan: Mezzotintes et dessins, k č. 27/87; Rachlík, Mikuláš, k č. 28/87.

zdroj: Formanová, G​runtorád, Přibáň 1999 viz

  Ve francouzštině editovanou Revue K se rozhodl založit a na vlastní náklady vydávat Jiří Kolář v roce 1981, rok po svém příchodu do Paříže, když shledal, že v exilu chybí jakákoli soustavnější reflexe tamní výtvarné scény: proto také zvolil název, kde „K" v názvu odkazovalo k pojmu „katalog". Zamýšlel oslovit zejména zahraniční publikum; časopis tedy vydával ve francouzštině a české texty zařazoval jen zřídka. List vycházel zprvu několikrát do roka jako občasník, od roku 1983 se na dlouhá léta ustálila čtvrtletní periodicita. V polistopadovém období se začala častěji objevovat dvojčísla, v č. 45 / zima 1991-92 bylo ohlášeno, že jde o poslední čtvrtletně vycházející číslo a časopis bude vycházet jednou ročně ve čtyřnásobném rozsahu.
Jiří Kolář, jako vedoucí redaktor uváděný od č. 6, RK po celou dobu financoval (z prodeje svých koláží) a zaštiťoval koncepčně a programově i svými osobními kontakty, s praktickým chodem mu ovšem záhy začal významně pomáhat výtvarník Roman Kameš, který se posléze stal i tvůrcem grafické úpravy listu (původní maketu vytvořilo grafické studio Wilfried J. Jokisch). V letech 1981-86 vycházela RK ve formátu A4 a v rozsahu 12 stran, název byl uváděn v pravém horním rohu (K + číslo). Od roku 1987 (č. 26), kdy se formát zmenšil na 23,5 × 16 cm a rozsah se zvýšil na 16 stran, se způsob označení změnil na Revue K v pravém horním rohu, v levém horním rohu pak bylo číslo časopisu a měsíc a rok vydání. Na přední stranu obálky byla umístěna výtvarná reprodukce. Tisk byl jednobarevný ofset na kvalitním křídovém papíře.\ Postupem času se podařilo zhruba čtvrtinu nákladu zajistit z příjmů od cca 200 předplatitelů; časopis byl dále distribuován do několika pařížských knihkupectví a do významných mezinárodních kulturních institucí. Sídlo bylo zprvu v centrální Paříži (12, rue Théophile Roussel /č. 1-7/, posléze adresa Romana Kameše (do června 1985 38, rue de Louvre, Paříž /č. 8-18/, poté 21, rue Micolon, Alfortville /č. 19-53/).

Primárním záměrem RK bylo představovat západnímu publiku tvorbu původem českých a slovenských výtvarníků, věnujících se průkopnickým či inovátorským způsobem různým žánrům vizuálních umění. Doplňkově byly zařazovány francouzské překlady české literatury. Dominantní výtvarná složka nejčastěji prezentovala výtvarné dílo exulantů ve Francii (Miloš Cvach, Irena Dědičová, Terry Haass, František Janula, Jan Křížek, Jaroslav Macek, Karel Machálek, Miloslav Moucha, Miloš Síkora a mnozí další) a v Německu (mj. Jan Koblasa, Jan Kotík, František Kyncl, Jaroslav Poncar), dále ve Švýcarsku (Čeněk Pražák, Quido Sen, Pravoslav Sovák ) a Rakousku (Zbyněk Sekal, Otokar Slavík) a zastoupen byl i výtvarný exil ve Velké Británii (Francis Littna, František Provazník), Dánsku (Viera Collaro ) či Švédsku (Jaromír Brabenec, Luboš Janota). Pravidelně RK uváděla tvorbu umělců usazených v USA (Vladimír Fuka, Eva Fuková, Frank Malina, Jarmila Mařanová, Dolly Perutz) a Kanadě (Miloš Reindl, Pavel Skalník), příležitostně i v Austrálii (Petr Herel). Zastoupeni byli i Slováci (na jejich tvorbu zaměřeno č. 35-36) i jiné národnosti. List přinášel ukázky z díla svého vydavatele (mj. v č. 26-29 ukázky z jeho Slovníku metod) a jeho ženy Běly Kolářové.
Některá čísla RK nesla jednotné zaměření - č. 11 představilo tvorbu žen, č. 43-44 bylo věnováno plastice v architektuře a několik čísel bylo monografických (Zdeněk Kirchner, Tomáš Svoboda, Jindřich Zeithamml). Číslo 22 na památku Záviše Kalandry přetisklo hořce předvídavou satiru budoucího osudu Československa, z roku 1937 z aprílového čísla Světozoru. Č. 24 bylo připsané Jiřímu Kolářovi u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin (mj. básnický text Michela Butora). Ryze aktuální charakter mělo číslo 38, reflektující fotodokumentací a komuniké z Informačního servisu listopad 1989. Č. 46-49 uctilo památku zesnulého Bohumila „Boba" Krčila, editora a vydavatele exilového strojopisného sborníku Sebráno v New Yorku. Právě tento svazek vydavatele podnítil k prezentaci fotografického díla Alexandra Hammida (vl. jm. Hackensmied) a Jana Lukase a literární tvorby tehdy začínající spisovatelky Ivy Pekárkové.

RK sice programově sledovala zejména současné exilové umělce, příležitostně se ovšem objevovali i tvůrci žijící po celý život v Československu (kupř. Václav Boštík, Miroslav Hák, Josef Hampl), jakož i ukázky z tvorby autorů již zemřelých (mj. Václav Bartovský, Alén Diviš, Vojtěch Preissig, Zdeněk Rykr; v č. 14 výběr z Teigových koláží k Nezvalově Abecedě). Do historie domácí se obrátilo č. 32-33, jež prostřednictvím reprodukcí (mj. Jiří Hilmar, Dalibor Chatrný, Radoslav Kratina, Karel Trinkewitz, Rudolf Valenta) a studie Arsena Pohribného připomnělo výtvarné sdružení Klubu konkretistů z přelomu 60. a 70. let 20. století.
Literární složka RK byla koncepčně méně vyhraněná. Z exilových autorů se objevovali nejčastěji usazení ve Francii či v Belgii (Michel Fleischmann, Petr Král, Lubomír Martínek, Jan Rubeš), obvykle psáno ve francouzštině. Také např. v Holandsku naturalizovaná Jana Beranová nebo v Anglii žijící Ivan Jelínek. S ukázkami z díla česky píšících tvůrců domácí i exilové literatury se frankofonní čtenáři mohli seznámit díky Erice Abrams, která pro RK přeložila texty Kamila Bednáře, Ivana Blatného, Jakuba Demla, Františka Halase, Zbyňka Hejdy, Ladislava Klímy, Jiřího Koláře, Bohuslava Reynka, Zdeňka Rotrekla a Richarda Weinera. Vedle Abramsové, jež zde publikovala i svou vlastní poezii, s RK jako překladatelé spolupracovali také Michel Fleischmann (mj. úryvek z deníku K. H. Máchy), Petr Král (básně Vladimíry Čerepkové), Patrik Ouředník (přeložil mj. úryvky z poezie své manželky Olgy Špilarové či Petra Kabeše), Hana Procházková (mj. Karel Čapek, František Hrubín, Miroslav Huptych), Jan Rubeš (mj. ukázky ze sbírky Deštník z Piccadilly, publikované zde nedlouho před udělením Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi) a příležitostně též např. Susanna Roth (Jan Vladislav). Zásluhou dalších překladatelů zde byly po listopadu 89 otištěny ukázky z tvorby Vratislava Effenbergera, Jaroslava Formánka, Ladislava Nováka nebo Sylvie Richterové, od níž tu již dříve vyšel český překlad veršů francouzského básníka Jacquese Dupina. V češtině byl text Vladimíra Burdy či báseň Jiřiny Haukové, z exilových tvůrců byly česky psanou tvorbou zastoupeni Jan Faktor nebo Milada Součková. Vedle poezie a prózy RK příležitostně přinášela i texty jiných žánrů, v č. 35-36 byl otištěn překlad nepublikovaného dopisu Františka Kupky J. S. Macharovi do Vídně. Dvě závěrečná čtyřčísla přinesla několik esejistických příspěvků, mj. texty Josefa Kroutvora nebo reflexi exilové tvorby Jiřího Valenty od Věry Linhartové. Příležitostně RK otiskla i texty autorů ne-českého původu (např. Serge Pey).
Literatura byla zastoupena zejména ve speciálních číslech, či přílohách. Vesměs v překladu Eriky Abrams bylo uvedeno několik textů Jiřího Koláře (L'Art poétique de Maître Sun; Le nouvel Epictète, La Lyre noire), próza Jana Hanče (Le huitième cahier) a Kolářově dílu věnované úvahy Vladimíra Karfíka (Les réflexions poétiques de Jiri Kolar; Le théatre de Jiří Kolář) a Jindřicha Chalupeckého (Histoire de Jiří Kolář). Další speciální čísla a přílohy obsahovaly monografické přehlídky výtvarníků (Jan Jedlička, Roman Kameš, Mikuláš Rachlík, Vladimír Škoda). Speciální čísla a přílohy: Jiří Kolář: L'art poétique de Maître Sun (1982) + Le nouvel Epictète (1982) + La lyre noire - Suite tchèque(1982); Jindřich Zeithamml (1982); Vladimír Škoda: *Sculptures 1978-82 *(1982); Vladimír Karfík: Les réflexions poétiques de Jiri Kolar (1983) + Le théâtre de Jiri Kolar (1984); Jiří Hejna (1983); Jan Hanč: *Huitième cahier *(1984); Jindřich Chalupecký: *Histoire de Jiří Kolář *(1986); Jan Jedlicka: *Mezzotintes et dessins *(1987); Mikuláš Rachlík: Recherches 1984-86 (1987); Roman Kameš (1989).

Pod hlavičkou Editions Revue K vyšly i knižní svazky a grafiky a série pohlednic. V Evropě i v USA (zde ve spolupráci s Johnem Jaroslavem Kynclem ) pořádala též kolektivní i autorské výstavy tvůrců, prezentovaných v RK.

Periodicita: Občasník, čtvrtletník, ročenka. Ročníky neuváděny, kontinuální číslování: 1981 (1-3), 1982 (4-9), 1983 (10-13), 1984 (14-17), 1985 (18-21), 1986 (22-25), 1987 (27-29), 1988 (30-33, dvojčíslo č. 32-33 zima 1988-1989), 1989 (34-37, dvojčíslo 35-36 léto-podzim 1989), 1990 (dvojčíslo 40-41 podzim 1990-zima 1991), 1991 (dvojčíslo 43-44, léto-podzim 1991; č. 45 zima 1991-92),1993 čtyřčíslo 46-49), 1995 čtyřčíslo 51-54.
Technické informace: A4, 12 stran (1981-86) bez paginace; 23,5 × 16 cm (1987-95), 16 stran bez paginace; průběžné číslování. Tištěno v pařížské tiskárně Imprimeurs libres, později přejmenované na Autographe.
Grafická úprava a výtvarný doprovod: Celostránkové výtvarné reprodukce tvořící většinu RK, i na přední / zadní straně obálky; grafická úprava: Wilfried J. Jokisch (1-7), Roman Kameš (8-53).
Náklad: [500 kusů].

zdroj: Slovník české literatury viz↗

1981

1 - pdf-ocr    2 - pdf-ocr   

1982

4 - pdf-ocr    8 - pdf-ocr   

1983

12 - pdf-ocr    13 - pdf-ocr   

1984

14 - pdf-ocr    15 - pdf-ocr   

1986

22 - pdf-ocr   

1990-91

40 - 41 - pdf-ocr   

1993

46 - 49 - pdf-ocr