Jíchová Anna

Bohužel jsme nenalezli jiné info k osobě autorky, pouze na webu↗:

"V následujícím textu Anny Jíchové, který upravil a přijal za vlastní Bohumil Hrabal, se dočítáme příběh o rodu nymburského MUDr. Gustava Brzoráda:

„Za Boleslavskou branou – roh Velkých sadů a Boleslavské ulice – stojí veliký jednopatrový dům… s pěkným balkonem v prvním patře. Před domem je úhledná zahrádka s krásně upravenými záhony květin, obehnaná železným plotem, jeho tyče jsou zapuštěny v nízké zídce… jsou tam dvě stodoly stíněné morušovými stromy a stará hluboká studna… Voda se stále váží těžkým okovem, připevněným k dlouhému řetězu, vinoucímu se po mocném hřídeli…, Za domem se táhne veliká, několik korců měřící zahrada… plná všelijakých ovocných stromů a keřů, angreštu, rybízu a s velikými záhony malin. Kolem zdi jsou keře jasmínu a bezu … dnes je jejím majitelem Antonín Brzorád, doktor medicíny. Jeho paní je krasavice a mají dvě dcery. Jeho otec byl malá, nepatrná osůbka… Byl to lékař - lidumil… v šosatém kabátě a s nerozlučným deštníkem přehozeným přes rameno… Každý byl pro něho kamarádíčkem… Jednou za listopadové pochmurné neděle vyprávěla nám maminka, co věděla o mládí "doktůrka kamarádíčka". Ani jsme nemohli uvěřit, že býval taky mlád… Ano, býval mlád a jistě i vesel, začala maminka… Jeho nevěsta, do níž byl velice zamilován, byla bohatá a z nejpřednější rodiny města… Mnoho se namáhal, aby se zalíbil rodičům nevěstiným, než přiměli svou dceru, aby se zřekla své lásky k chudému učiteli a přistoupila k oltáři s panem doktorem Brzorádem… Těžce nesli tento skutek rodičů nevěstiných oba milenci… Zamilovaným místečkem mladé paní byl v průčelí domu balkonek… Hoře bylo příliš velké pro oba… pan učitel nesl těžce svůj osud… Kolem plotu Brzorádovy zahrady voněl bez a jasmín, kvetly macešky a narcisy… V očích mladé paní byl smutek a žal… Odkvetly konvalinky a bez a za teplých letních nocí slavík teskně pěl … Jahodové plody voněly… Stesk mladou paní neopouštěl… Zlá nemoc hlodala v těle i na duchu jejího miláčka… Okna pokojíčku, v němž dodýchal pan učitel, byla široce otevřena… smrt zavadila svým křídlem o čelo nemocného… Tehdy na mladou paní přišla těžká mdloba… Hluboko do citlivé duše zařezával se jí hlas umíráčku… Když se naplnily dny jejího života a paní Brzorádová povila synáčka, ani veliká láska jejího muže nedovedla zachovat při životě jeho drahou ženu…

Smutek se zachvěl v hlase naší maminky… Po malé přestávce nám dopověděla: Až přijdete na hřbitov, hned naproti kapličce, jak jsou první vrata, je jednoduchý bílý pomník paní Brzorádové. Na něm je zlatým písmem napsán veršík: Předčasně, mně odešla milovaná manželka, čekat bude na mě u brány nebeské, kde srdce naše budou navždy spojena… Pod veršem je ponecháno prázdné místo, na které se dopíše zlatým písmem, až vloží do hrobu jejího muže... Doktůrek kamarádíček má na den spočítáno, kdy odejde, kdy vezme sochař dláto, aby připsal jeho jméno do mramorové desky… Na nic doktůrek kamarádíček nezapomněl, i cestičku poslední si určil… Nevím, zdali slavík na Brzorádovic zahradě dosud tak teskně zpívá… (Z knihy Život není žádná pohádka, kterou napsala Anna Jíchová, Cleveland, O., 30. prosince 1951. a kterou jako text přijal za vlastní Bohumil Hrabal.)

P.S. Tuto knihu mi jednoho večera předal u Zlatého tygra mladý muž s poznámkou, že jeho teta z Ameriky mu poslala tuto svou knížečku. A on je můj čtenář, a právě dočetl trilogii Městečko u vody a mě ten život, který není pohádkou, by mohl zajímat, protože je taky o Nymburku. A já, když jsem tu knížku přečetl, tak jsem shledal, že způsob vidění městečka, ve kterém se zastavil rovněž i čas spisovatelky, je shodný s mojí poetikou … dokonce ve vidění detailu stojí autorka nade mnou… A tak nejdřív v duchu a potom i ve skutečnosti opsal jsem si tu knihu ve zkráceném vydáni, udělal jsem si z ní svoje skripta, svůj výtah, svůj místopis, podle kterého chodím těmi uličkami a navštěvuji ty vesničky a ta místa, kudy chodila autorčina maminka i ona sama, a tak chodím Nymburkem a jeho okresem tak jako Marcel Proust a hledám a současně – v myšlenkách nacházím ten ztracený čas…“

Gustav byl členem spolku Českobratrské jednoty Sion, zřízeného roku 1891 s cílem zřídit samostatný reformovaný sbor a vybudovat důstojný chrám Páně. „Na návrh člena spolku Sion MUDr. Gustava Brzoráda byla pro stavbu kostela vybrána a od Severozápadní dráhy 16. 12. 1895 za výhodnou cenu zakoupena parcela Na Spálence". Jeho pravnučka vzpomíná, že byl lidumil, který miloval přírodu a vozil si z dolomitů vzácnou květenu. Malířka a spisovatelka Růžena Pokorná-Purkyňová, dcera malíře Karla Purkyně, vnučka Jana Evangelisty Purkyně zase vzpomíná: "Z Oseka jsme také zajížděli do Nymburka, do rodiny nádražního lékaře Brzoráda. Byl to milý, drobný pán s laskavým hlasem. Měl otce a dvě sestry... Otakar Theer po letech při milých svých návštěvách u nás hovoříval o tom, jaké to bylo u Brzorádů, v oněch dobách, kdy ještě nebyl na světě."

Na parte čteme, že MUDr. Gustav Brzorád skonal 29. 12. 1914 zaopatřen sv. svátostmi jako zdravotní konsulent c. k. státních drah a městský lékař v Nymburce. Podepsán je Gustavův syn MUDr. Antonín Brzorád, c. k. nadlékař a vrchní lékař c. k. státních drah.

II.3.3. MUDr. Antonín „Gruntorád“ Brzorád (1876-1953) MUDr. Antonín Brzorád (1876-1953) se narodil 20. 9. 1876 v Nymburce, v domě č. p. 243. Gymnázium studoval v Praze, stejně jako lékařství na české Karlo-Ferdinandově universitě. „Pan MUDr. Antonín Brzorád, emer. první sekundář oddělení vnitřních nemoci prof. dra. Thomayera a emer. operační elev české chirurgické kliniky prof. dra. Maydla, zahájil po několikaletém působení ve všeobecné nemocnici v Praze všeobecnou praxi lékařskou v Nymburce.“

S manželkou Zdeňkou (1885-1966), dcerou Josefa Kabáta, ředitele cukrovaru ve Velvarech se vzali 18. 2. 1905. Roku 1907 žili v Nymburce čp. 41-42; tehdy se jim narodila dcera Marie. Jinde již čteme, že žili v upraveném rodném domě (č. p. 243) a Antonín zůstal přítelem a lékařem rodiny Tomáše Černého, o kterém bude později ještě řeč. Jméno několika generací majitelů domu, který hostil Boženu Němcovou, připomene dnes současníkům jméno parku, který vznikl z přilehlých zahrad a pozemků a dům dnes obklopuje – park Dr. Antonína Brzoráda. Na Zdeňku její vnučka vzpomíná takto: „Babička byla šaramantní, úžasná paní – měla krásnou duši, velmi jsem ji milovala. Její sestra Milka provdaná Poláková byla maminkou slavného profesora chirurgie Emericha Poláka, který působil jako přednosta chirurgie na Vinohradech, byl děkanem na lékařské fakultě na Vinohradech. Zajímavé je, že jezdil ke svému strýci do Nymburka na prázdniny, kontakt a vyjížďky s ním ovlivnily jeho rozhodnutí stát se lékařem. Babička často docházela do sirotčince, který finančně podporovala.“

…

Dr. Antonín Brzorád byl v letech 1934-1948 také předsedou správní rady nymburského pivovaru, kde působil od roku 1919 také František Hrabal („Francin“), otčím Bohumila Hrabala. Malý Bohumil prostředí nymburského pivovaru důkladně poznal a do své knihy Postřižiny přivedl řadu skutečných postav. To, že Dr. Gruntorád – podle knihy ctitel Hrabalovy maminky Maryšky – byl ve skutečnosti MUDr. Antonín Brzorád potvrzuje jeho vnučka Jana Bernáthová: „Dědeček je vskutku Gruntorád. Pan Hrabal požádal mou maminku, aby se v knížce o něm zmínil a po domluvě se změnilo jméno Brzorád na Gruntorád“."

Vypátrání případné souvislosti s osobou zakladatele Libri prohibiti je již na laskavém čtenáři.

* * *

Život není žádná pohádka, Cleveland 1951, 160 + 1 + 39 s. - pdf-ocr