Munk

*     Praha     *     1984 – 1988     *     nepravidelně     *

Literární a výtvarný časopis

Časopis Munk vydával v Praze básník, výtvarník a fotograf Nikolaj Akselrod (1945–2011; pseud. A. Nik /= já nikdo/), představitel leningradského undergroundu, který se v roce 1972 oženil s českou studentkou Zdeňkou Burešovou. Krátce nato se trvale usadil v Praze, kde vykonával pomocná dělnická zaměstnání, především se však věnoval psaní a výtvarné tvorbě.

Na vydávání časopisu s ním spolupracoval jeho přítel Julius Müller (*1960; pseud. Zina), v té době student pražské přírodovědecké fakulty. Dále v Munku pravidelně publikoval bratranec Nikolaje Akselroda Boris Akselrod (*1950; pseud. Boris Konstrukter, resp. Konstriktor; šifry bk a BA) a příležitostně i další autoři skrytí pod šiframi (h, M. H., M. S., J. K., mm nebo B. V.).

Etymologie názvu je nejednoznačná – pravděpodobně jde o zkratku jmen obou tvůrců (MUller – NiK). Časopis vznikal v Akselrodově bydlišti v Praze-Strašnicích. Munk měl netradiční formát 23,5 × 19 cm, texty byly psány strojem na papír různé gramáže (od průklepového po polokarton), kresby reprodukovány na xeroxu. Dokončené exempláře byly sešívačkou upevněny do polokartonové obálky, hřbet přelepen červenou kobercovou páskou (v případě č. 4 pruhem žluté tapety). Obálka byla vždy výtvarně pojednána (kresby, resp. nalepené fotografie) a opatřena názvem a číslem časopisu vyvedeným buď rukou, nebo razítkem; razítkem jsou také signovány jednotlivé příspěvky, a to jak texty, tak obrázky.

Úpravu obálek i grafiku všech čísel měl na starosti Julius Müller, který také opisoval zařazené literární texty. Jednotlivá čísla jsou datována buď přímo na obálce (č. 1 a 2), nebo uvnitř časopisu: první vyšlo v listopadu 1984, druhé v březnu 1985, třetí v lednu 1986 a poslední čtvrté v srpnu 1988. Rozsah se pohyboval v rozmezí 36–42 paginovaných stran a 9–12 nepaginovaných stran ilustrací či fotografií; do čísla 3 byly jako příloha připojeny i dva uhlové papíry (tzv. kopíráky), na nichž byl časopis opisován. Každé číslo vyšlo v nákladu pěti kopií, které kolovaly v okruhu blízkých přátel obou vydavatelů.

Časopis sloužil oběma vydavatelům k výtvarnému i literárnímu sebevyjádření a experimentu. Přinášel převážně autorské literární příspěvky, psané i v případě A. Nika česky: aforismy, poetické axiomy a sentence, zařazované do stálého oddílu Nic, dále básně, záznamy snů, povídky, ale také rozsáhlejší práce, jako byly např. divadelní Hra v kostky Nikolaje Akselroda nebo Müllerovy reflexe z četby Oděských povídek Isaaka Babela a úvahy nad stylem kreseb Borise Akselroda. Do třetího čísla byl zařazen překlad textu avantgardního básníka Alexandra Vveděnského Ptačinec. Výtvarná složka sestávala z perokreseb (A. Nik, Zina a Boris Konstriktor) a z fotografií původních i převzatých (v č. 2 cyklus fotografií pravoslavných řeckých popů neznámého autora, v č. 4 cyklus fotografií vztažených k N. Akselrodovi). (Alena Přibáňová)

PRAMENY
Lokace: Libri prohibiti, Praha.
Korespondence: Julius Müller, květen 2017.
LITERATURA
Studie a články: B. Konstriktor: Pěšáka A. Nika životaběh, in K. Volková (ed.): A. Nik a Boris Konstriktor.
Výstava dvou autorů leningradského undergroundu v Libri prohibiti (katalog výstavy, 2013).

zdroj: Přibáň 2018 viz

1984

1 - pdf-ocr