ScriptumHadr
* 1988 –1989 * Havířov * nepravidelně *
Časopis havířovské undergroundové komunity
Časopis Hadr nepravidelně vydával Lumír Salzman (1963–2003) se svými přáteli Petrem Melicharem-„Šolichem“ (*1967, užíval pseudonymy Chiloš a Samuel) a Ivo Pešákem (*1967); na přípravě jednotlivých čísel se příležitostně podíleli též Marián Koryťák, Radek Kiss aj. Vydavatelé, kteří vesměs pracovali v dělnických profesích (Ivo Pešák byl krátce studentem Vysoké školy báňské), zvolili název časopisu z konspiračních důvodů tak, aby se o něm dalo bez obav hovořit i na veřejnosti (záležitosti související s jeho vydáváním se řešily nejen ve společně pronajatém bytě ve Slezské ulici v Havířově, ale často i v restauracích); současně bývá název vysvětlován jako zkratka výrazu „Havířovský drbník“.
Při rozmnožování všech tří nedatovaných čísel (0, 1 a 2) bylo použito různých technik – strojopisného opisu přes uhlový papír na kancelářský i průklepový papír a tzv. rámečků s cyklostylovou blánou. Tisk probíhal ve vypůjčeném sklepě výtvarníka a grafika Rostislava Němčíka v Havířově v Ostrovského ulici č. 10, v domě, kde bydleli také Salzmanovi rodiče; obstarával ho Lumír Salzman, někdy s pomocí trumpetisty Bohuše Čečotky, svého spoluhráče z recesní kapely Kmochova paralýza.
Rozsáhlejší pasáže, které opisovala zběhlejší písařka zaměstnaná v projektové kanceláři, byly množeny také technikou užívanou k reprodukci map a plánů (costar). Soubor textů byl posléze sešívačkou všit do hnědých papírových desek (nejobsáhlejší číslo 2 bylo po sešití na hřbetu přelepeno červenou kobercovou páskou a poté vloženo do desek). Na desky byla nalepena titulní stránka s kresbou zobrazující člověka putujícího bezútěšnou těžební krajinou po cestě tvořené stránkami knih (autorem kresby byl kytarista a zpěvák skupiny PbK Blues a povoláním písmomalíř Petr Kubíček-„Kuba“, který do časopisu také přispíval pod pseudonymem Cuba). V čísle 1 byly články odděleny různobarevnými papíry s ručně psanými titulky.
Rozsah Hadru se vyvíjel od 20 k 80 stranám formátu A4. Náklad byl stanoven na deset kusů, distribuovaných mezi přáteli nejen v Havířově, ale při undergroundových koncertech i v širším regionu. Časopis byl šířen bezplatně, popřípadě výměnou za jiné tiskoviny (přerovské Mašurkovské podzemné, novojičínský Satyr ad.). Materiál pro jeho výrobu vydavatelé buď nakupovali (zejména tiskařskou barvu), nebo získávali v zaměstnání (cyklostylové blány opatřoval Petr Melichar v pražském Knižním velkoobchodu, kde byl na podzim 1987 zaměstnán jako topič) či porůznu od známých.
Koncepce časopisu se postupně vyvíjela. Prvotním záměrem vydavatelů bylo zprostředkování informací o alternativních, státem potíraných kulturních aktivitách na severní Moravě. Jádro materiálů nultého čísla, které vyšlo počátkem roku 1988, tvořily stručné zprávy o průběhu ilegálních či pololegálních hudebních produkcí undergroundových kapel, ale i velmi osobní a bezprostřední informace z havířovské komunity. Zařazeno bylo i několik dalších, tematicky různorodých textů, a to jak původních (Melicharova recenze pražské výstavy Groteskno v malířství 20. století), tak převzatých (článek Narkomanie v ČSSR z exilového Svědectví). V následujícím čísle 1, připraveném ještě v roce 1988, již převážily materiály přepsané z jiných zdrojů.
V úvodním komentáři redakce změnu zdůvodnila nedostatkem spolupracovníků ochotných přispívat původními články o dění v Havířově a okolí; současně je však patrné, že vydavatelé získávali stále více kontaktů v disidentském prostředí (Petr Melichar se v Praze sblížil s Františkem Stárkem a okruhem časopisu Vokno, Lumír Salzman se pohyboval v prostředí severomoravského disentu), a měli tak k dispozici exilové i samizdatové publikace, které považovali za vhodné šířit ve svém okolí. Spektrum témat bylo široké: vedle rozhovoru se zpěvákem rockové skupiny Pere Ubu Davidem Thomasem nebo rozhovoru George Harrisona s guru Goswamim o hnutí Hare Krišna (texty převzaté ze zahraničních zdrojů z angličtiny překládal fotograf Luboš Gebauer) se objevil např. přepis eseje Václava Havla O úhybném myšlení z časopisu Orientace z května 1968. V posledním č. 2 (vyšlo 1989) je patrný příklon k aktuálním politicko-společenským tématům (reportáže z demonstrací, texty politických prohlášení apod.). Autorsky se časopis sblížil s dalšími samizdatovými periodiky vydávanými v regionu (z Protějšího chodníku přejal ironický fejeton Broni Hillové [= Ivo Mludek] o svazáckých snahách převzít patronát nad neformálními setkáními mladých u Lennonovy zdi na Kampě; Karel Biňovec přispěl mj. recenzí čtyř regionálních samizdatových časopisů včetně Hadru). Způsob fungování undergroundové hudební scény v poslední fázi socialistického systému, který již ztrácel schopnost represivně postihovat veškeré projevy občanské neposlušnosti, ilustrativně zachytil rozhovor s baskytaristou skupiny Masomlejn a zakladatelem nezávislého hudebního vydavatelství Rytmická mládež Jiřím „Bobšem“ Prokešem, vydaný jako samostatná příloha čísla.
Pravidelně byly zařazovány literární texty, z větší části převzaté (ukázky ze sbírky Paní Jitřenka Ivana Blatného, doplněné článkem Karla Kyncla o básníkových osudech po emigraci, a z Wernischovy sbírky Zasuté zahrady; přepis nahrávky pásma The Plastic People of the Universe z díla Ladislava Klímy Jak bude po smrti), ale i původní básně zveřejňované pod šiframi „Š“, ŠŠŠ a Student a především dosud nepublikované texty pražského básníka ruského původu A. Nika (vl. jm. Nikolaj Akselrod).
V posledním čísle byla literatura vyčleněna do zvláštního oddílu a vedle původních fejetonů Karla Biňovce zde začal na pokračování vycházet román Tadeusze Konwického Malá apokalypsa, přepsaný podle exilového vydání. V žádném čísle nechyběl fotografický doprovod (záběry z koncertů, později také z demonstrací, ale i přejaté fotografie Jacka Kerouaka, Ladislava Klímy aj.). Součástí informačního servisu Hadru byly stručné odkazy, upozorňující čtenáře na novinky samizdatové produkce, a inzeráty nabízející nahrávky vydavatelství Rytmická mládež. V posledním čísle byla uveřejněna adresa exilového nakladatelství Index s doporučením, aby si čtenáři objednávali jeho knihy běžnou poštou (jako to úspěšně činili samotní vydavatelé).
Ačkoli redakce připravovala další číslo, časopis s koncem roku 1989 zanikl. Jeho vydavatelé se po krátkém působení v havířovském zastupitelstvu, případně po získání podnikatelských zkušeností, vesměs vrátili ke svým původním profesím a zájmům. (Alena Přibáňová)
PRAMENY
Lokace: Libri prohibiti, Praha.
Rozhovory: Petr Melichar a Ivo Pešák, Těrlicko 21. 5. 2015.
Korespondence: Petr Melichar, březen–červen 2015.
LITERATURA
Studie a články: K. Biňovec: Klobouk dolů, Hadr (smz.) 1989, č. 2, též in Protější chodník (smz.) 1989, č. 4.
Absolventské práce: L. Housková: Undergroundová periodika 80. let (Bc.; Praha, FSV UK 2001).
ELEKTRONICKÉ ZDROJE
Studie a články: pm (= P. Melichar): O Lumírovi (nekrolog)↗.
zdroj: Přibáň 2018 viz
KOMPLETNÍ
1988
1989
2 - pdf-ocr