ScriptumNoc
* [Příbram] * 1982 – 1986 * nepravidelně *
Regionální studentský časopis zaměřený na původní literární tvorbu
Časopis Noc vydávala od listopadu 1982 skupina studentů příbramského gymnázia, narozených v polovině šedesátých let. Vytvářela jím nezávislý prostor pro vlastní básnické a prozaické pokusy a zároveň záměrnou protiváhu lokálním časopisům a příležitostným almanachům vycházejícím pod hlavičkou SSM. Název Noc naznačoval čas, kdy díla vznikala, měl navozovat dojem tajemství a současně vyhovoval svou stručností (původně zvažovaný název M1, odkazující mj. k podzemní příbramské komunitě Mlýn, nebyl přijat). Hlavními iniciátory a vůdčími osobnostmi redakce, která vystupovala pod kolektivním pseudonymem Noční město, byli Zdeněk Bálek (*1964) a Štěpán Kot (*1965). V necelé desítce dalších přispěvatelů patřil výraznější autorský podíl Janu Čápovi (*1966, s časopisem spolupracoval do roku 1983) a Luboru Andrlíkovi (*1965).
List vydávaný s nepravidelnou periodicitou dosáhl podle pamětníků celkem 11 čísel. Doložena jsou však pouze tři: č. 4 z ledna 1983, č. 7 z července a č. 9 z října téhož roku. Dřívější výzkumy evidovaly (pravděpodobná) vydání v září, listopadu a prosinci roku 1982, dále v únoru, březnu, srpnu a prosinci 1983 a poslední po dlouhé přestávce v červenci 1986.
Knižní blok o rozsahu přibližně 30–40 jednostranně popsaných listů papíru různého typu, od běžného kancelářského až po růžový průklepový, vždy dodržoval formát A4 a sešíval se ručně, barevnou přízí nebo tenkým provázkem. Polokartonové desky časopisu měly formát A3, případně A4 u čísel 4 a 7. Obálky jednotlivých čísel se lišily výtvarnou úpravou: objevovaly se na nich nalepené koláže i grafické prvky vytvořené rozstřikováním tuše. Dochované exempláře nesou název a číslo časopisu a na vnější straně zadních desek mají vlepený štítek se strojopisnou tiráží s údajem „Vydalo Noční Město“, včetně měsíce a roku vydání. Z jediného barevného originálu se na psacím stroji přes uhlový papír pořizovalo po 9–10 čitelných kopiích, které byly zdarma distribuovány a kolovaly v okruhu přátel a známých; náklad nepřekročil 20 kusů.
Přestože šlo o titul nepolitický, Státní bezpečnost jej registrovala, bezprostřednímu postihu však vydavatele nevystavila. Noc se profilovala jako literární revue pro mladé publikum. Generační výpověď, ovlivněná dílem prokletých básníků a tvorbou beat generation, je v dochovaných číslech obsažena v převažující původní básnické tvorbě, kterou zde publikovali Zdeněk Bálek (pseud. Lucke) a autoři podepsaní šiframi FtEmi (psáno též FtEMI nebo FTEMI), LU (příp. Lu), CD nebo číselnou šifrou 11, i přispěvatelé píšící pod pseudonymy Šimon, Magor nebo Sitta. Povídky a drobné prózy uveřejnili kromě Bálka pseudonymní Lu či Jóna. Překlady vydavatelé přejímali ze starších knižních publikací a zařazovali je bez uvedení zdroje a jména překladatele. Poezie Françoise Villona, jíž byl věnován samostatný oddíl, se objevila v překladu Otokara Fischera, výběr z básní Guillauma Apollinaira čerpal z překladů Milana Kundery a Adolfa Kroupy, oddíl básní Bertolta Brechta byl sestaven z překladů Ludvíka Kundery. V případě básně Allena Ginsberga Amnezijní žízeň po slávě se vydavatelé zřejmě inspirovali textem, který pod názvem Šílená touha po slávě přeložili Ivan Poledňák a Jaroslav Müller-„Tlučhoř“ a publikovali v samizdatovém Lógru.
Součástí časopisu byl oddíl Rocková poezie, který přinášel překlady písňových textů zahraničních hudebních skupin a v němž převládala orientace na psychedelický nebo progresivní rock a art rock (album Abbey Road od Beatles, dále skupiny The Doors, Pink Floyd nebo Supertramp). Některé překlady textů Pink Floyd jsou přitom identické s texty zahrnutými do výboru Rocková poezie 1 (eds. Karel Srp ml. a Josef Vlček), vydaného v roce 1979 Jazzovou sekcí jako první svazek edice Jazzpetit.
Užší kruh autorů pokračoval v činnosti i během dvouleté základní vojenské služby a ještě krátce poté; po přestěhování do Prahy navázali roku 1987 na původní periodikum novým časopisem Pikole. V roce 1989 se Štěpán Kot a Zdeněk Bálek stali členy redakční rady a přispěvateli samizdatového Vokna a Voknovin. Jan Čáp vydal jedno číslo nezávislého časopisu Čenglistik.
Souběžně s časopisem Noc vycházel v Příbrami také generačně blízký strojopisný literární časopis Kolovrat, doložený jediným nedatovaným exemplářem pravděpodobně z roku 1984. Obě periodika se prezentovala jako do jisté míry konkurenční počiny dvou na sobě nezávislých tvůrčích uskupení.
V dochovaném č. 6 publikovali poezii autoři skrytí pod pseudonymy Jago, Danny – T. M. nebo Hugo, příp. pod jménem Petra Havlíčková. Kromě původní tvorby obsahoval Kolovrat také texty převzaté z oficiálních knižních vydání (např. básně Andreje Vozněsenského nebo Vladimíra Holana). Výtvarný doprovod tvořily převážně nesignované barevné monotypy. (Andrea Vítová)
PRAMENY
Lokace: Libri prohibiti, Praha.
Korespondence: Zdeněk Bálek, prosinec 2016; Jan Čáp, červen–červenec 2017.
zdroj: Přibáň 2018 viz