Mene tekel fares
č. 1, 2, 4: Tvé dny jsou sečteny
č. 3: Dny jsou sečteny
* ? * 1981 - 1982 * ? *
Časopis s podnázvy Tvé dny jsou sečteny (č. 1, 2, 4) a Dny jsou sečteny (č. 3) nezjištěného vydavatele byl psacím strojem rozepisován na bílý, výjimečně modrý či růžový průklepový papír formátu A4; titulní stranu zdobila (v odkazu na starozákonní knihu Daniel, odkud citace „Mene mene tekel“ pochází) kresba ruky píšící slova titulu hebrejskými písmeny. Časopis byl svázán do zelených polokartonových desek, sešit sešívačkou, některá čísla byla na hřbetě přelepena kobercovou páskou. První číslo doprovodil fotografiemi Ilja Storoženko (*1954), ve druhém čísle se objevily též fotografie Jiřího Křivského (1935–2003) a Martina Litomiského (*1957); celostránkové fotografie byly do časopisu vlepeny na standardním fotografickém papíře, snímky formátu A5 byly pořízeny na fotopapír Dokument.
V roce 1981 vyšla tři čísla, v roce následujícím jen jedno, v obsahu explicitně označené za poslední. Rozsah se pohyboval okolo 50 stran, poslední číslo bylo jen třicetistránkové. Autoři byli uvedeni plným jménem, výjimečně iniciálami či šiframi. Obsahově se list orientoval na soudobou politickou situaci, historii, underground a křesťanskou kulturu. Přinášel rozhovory, zprávy o kulturních událostech (Jarda Šejna o hudebním dění v Polsku a o setkání křesťanů na Moravě v roce 1981, Ivan M. Jirous o kapele The Primitives Group), eseje (Milan Machovec na pokračování o Janu Husovi), básně (Josef Vondruška, M. Slánský, křesťansky laděná poezie Martina Litomiského a Ondřeje Prokopa, Zbytky eposu Egona Bondyho, veršovaná epika Jaroslava Jeronýma Neduhy), povídky (autor pod šifrou Juzek) a fejetony (Jaroslav Vaněk); první číslo uzavíral výtah z trestního řádu týkající se výslechu, domovní prohlídky a ilegálních tiskovin.
Poslední číslo obsahovalo pouze Eseje z ostrova Rudolfa Battěka (psáno 1972 ve věznici v Praze-Ruzyni). Část materiálů byla převzata ze samizdatu (Battěkovy Silvestrovské variace ze čtvrtého svazku ročenky Československý fejeton/fejtón, stať Jiřího Křivského O kultuře z časopisu Váhy, esej Alexandra Solženicyna Nežít se lží z Potemník revue, pro niž ji přeložil Vladislav Flek, ukázka z knihy Drogi kontrkultury Aldony Jawłowské aj.), část z oficiálně vydaných knih a časopisů (Havlův rozhovor pro Divadelní noviny č. 11/1968/69, básně Pierra-Jeana de Bérangera z vydání v Klubu přátel poezie, úryvek z Tak pravil Zarathustra Friedricha Nietzscheho) a část ze zahraničních zdrojů (rozhovor s Lechem Wałęsou z časopisu Stern, z časopisu International Herald Tribune komentář Leopolda Ungera k odsouzení Václava Havla a Petra Uhla). (Pavel Šidák)
PRAMENY
Lokace: Libri prohibiti, Praha.
Korespondence: Martin Machovec, duben 2017; Petr Placák, duben 2017.
zdroj: Přibáň 2018 viz
Scriptum