ScriptumPokrok
* [Praha]? * 1971 * měsíčně *
Srpnová okupace Československa a následný proces tzv. normalizace postavily většinu národa, nesouhlasícího s vývojem událostí, před otázku jak vyjádřit vlastní postoj k dění kolem sebe. Jednotllivé odpovědi měly různou podobu, od pasivní rezistence, stáhnutí se (at už dobrovolného nebo nedobrovolného) z politického a ve vlastmm slova smyslu občanského života až po různé formy aktivmho odporu. Samotný odpor byl projevován mnoha způsoby i nestejně intenzivně, nicméně každá snaha o něj zasluhuje, aby byla připomenuta.
Jednou z nejrozšířenějších forem aktivní opozice bylo na počátku normalizace tištění letáků, plakátů i rozsáhlejších časopisů, které měly burcovat k odporu a podávat jiný obraz situace než oficiální tiskoviny. Mezi »periodika pravicově oportunistického zaměření«, jak byly režimem označovány, patřil na počátku sedmdesátých let i časopis Pokrok, který vyšel ve čtyřech číslech v prvé polovině roku 1971.
Prvé číslo časopisu Pokrok vyšlo v únoru 1971 v nákladu mezi sto dvaceti až dvěma sty kusy. Jeho vydavatelé se v prvém čísle označili jako »skupina dělníků, zaměstnanců, novinářů, komunistů a nestraníků«, sdružených kolem redakce tohoto samizdatu. Následující tři měsíce vyšla další čísla v obdobném nákladu, květnové však bylo poslední. Jediným dalším činem, kterým o sobě dala skupina Pokrok vědět, bylo vydání letáku k 21. sprnu 1971. Leták, nazvaný »Občané Československa«, vyzýval u příležitosti třetího výročí okupace k bojkotu denního tisku ve dnech 20. a 21. srpna. Přes poměrně vysoký náklad (asi 300 kusů) nenalezl velký ohlas.
Až v lednu 1972 se skupina Pokrok znovu objevila v povědomí opozice, tentokrát však bez vlastního přičiněm. 31. ledna 1972 zatkla StB dvě z klíčových postav skupiny, Jaromíra Literu a Josefa Stehlíka, vyloučené z KSČ v průběhu čistek a pracující v té době v dělnických profesích. Vyšetřování probíhalo ve vazbě a spolu s nimi byl také vyšetřován za napomáhání k podvracení Milan Roček, přítel J. Stehlíka. Půl roku skládala StB obraz jejich »kontrarevoluční činnosti«, výsledkem však byl, jak uvidíme dále, jen částečný »úspěch«. K soudnímu přelíčení došlo 17.—20. července 1972, v době, kdy byla zahájena rozsáhlá série procesů s opozicí. Podle rozsudku se J. Litera a J. Stehlík dopustili trestného činu podle § 98 podvracení republiky, M. Roček pak pomoci k tomuto trestnímu činu. Městský soud v Praze odsoudil J. Literu k dvěma a půl letům odnětí svobody nepodmíněně, J. Stehlíka k dvěma letům nepodmíněného odnětí svobody a M. Ročka k jednomu roku se zkušební dobou dva roky. Jejich »zločinem« bylo vydání čtyř čísel časopisu Pokrok, který »v počtu 850 kusů rozmnožili« a »spolu s dalšími osobami rozšířili«, a vydání letáku »Občané Československa«. Podle obrazu, který předložila soudu obžaloba, rozhodující úlohu v »trestné činnosti« sehrál J. Litera, který obstarával »redakci« a sestavoval články, zatímco J. Stehlík zajistil rozmnožování a vytvořil grafickou úpravu časopisu. M. Roček se pak podílel na distribuci časopisu, většinou rozesíláného poštou na vybrané adresy.
Skutečný příběh vydávání časopisu Pokrok se však značně liší od obrazu, který sestavili vyšetřovatelé pro potřebu odsouzení svých obětí, a to nejen v detailech. Vyšetřování totiž díky pevnosti J. Litery a J. Stehlíka, kteří, jak si rozsudek stěžuje, »museli být z trestné činnosti postupně usvědčováni«, zdaleka neodhalilo všechny, kdo se na vydávání časopisu podíleli. Rozhodující úlohu totiž v jeho vydávání sehrál bývalý ředitel Ústavu dějin socialismu Miloš Hájek. Právě on přednesl J. Literovi návrh této formy ilegální práce. Původní plán počítal s vytvořením dvou konspirativních okruhů spolupracovníků, kdy část by vedl M. Hájek a část J. Litera, bez přímého spojení mezi jednotlivými články řetězu. Skupina M. Hájka měla zajištovat redakci, J. Litera se spolupracovníky pak technickou stránku vydávání. V praxi se však oběma nepodařilo získat větší skupinu lidí ochotných podílet se na takové činnosti, takže M. Hájek sestavil většinu článků sám, případně využil informací z jiných samizdatů, jako »Politického měsíčníku« M. Hübla. J. Litera a J. Stehlík, kteří zajištovali vytištění a rozšiřování časopisu, získali pak pro tuto činnost asi jedenáct osob z okruhu svých nejbližších známých a příbuzných.
Vydávání Pokroku skončilo, když se jeho tvůrci dozvěděli, že StB sleduje okolí J. Litery. Zatčení J. Litera a J. Stehlík dokázali v průběhu vyšetřování nejen neprozradit své společníky, ale i vytvořit pro vyšetřovatele »přijatelnou« verzi událostí. Byli sice odsouzeni, ale ostatní uchránili. M. Hájek nebyl v souvislosti s časopisem Pokrok vůbec vyšetřován.
Mnohé odhady budoucího vývoje presentované v pokroku život nepotvrdil.
To však nesnižuje význam časopisu, spočívající již v samotném faktu jeho vycházení, v době upadající odvahy a vůle k odporu. Dnes je pro nás cenným svědectvím o tom, jak mysleli a cítili někteří z těch, kteří se odmítli přizpůsobit normalizačnímu režimu.
Jaroslav Cuhra
zdroj: Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, Oddělení pro výzkum stěžejních otázek období 1969-1992, Materiály, studie, dokumenty - číslo 7/1997