Ilegální demokracie

* Buchlovice * 1989 - 1993 * čtrnáctidenně *

Recesistický časopis

Ilegální demokracii (ID) vydával v Buchlovicích na Uherskohradišťsku technik Slováckého divadla František Procházka (*1957) s okruhem přátel a spolupracovníků, mezi něž patřili notář Petr Boháč, kulisák Slováckého divadla Zdeněk Mikula, student brněnské lékařské fakulty David Ondra, pracovník hradišťského podniku Zemědělské zásobování a nákup Bořek Žižlavský a dále mj. Jan Karásek, Martin Kratochvíl, Tomáš Malina, Antonín Máša a Jiří Moravčík.

Na nedatované nulté číslo navázalo v období od září do prosince 1989 osm řádných čísel, připravených v přibližně čtrnáctidenních intervalech. Bez ohledu na změnu politických poměrů časopis vycházel v samizdatové úpravě i na počátku devadesátých let: v roce 1990 vyšla č. 9–27, v roce 1991 č. 28–53, o rok později č. 54–66 a v roce 1993 čísla 67–76.

Procházka list opisoval na psacím stroji na bílý průklepový papír, autoři však své příspěvky často dodávali již v příslušném počtu strojopisných kopií (někteří z nich mohli také příležitostně využívat costar či xerox ve svých zaměstnáních). Originály fotografií byly pořizovány na fotopapír Dokument, ojediněle na standardní lesklý fotopapír. Časopis byl rozmnožován v nákladu osmi kopií, který od č. 36 stoupl na 16 kusů (údaj o nákladu 300 výtisků, uváděný redakcí, je zjevnou mystifikací). K odběratelům patřili především samotní přispěvatelé, resp. jejich příbuzní a známí; po roce 1990 byl součástí recesní podstaty ID i její „kolportážní“ prodej za 2,50 Kčs v ulicích Uherského Hradiště.

List sice nebyl primárně zasvěcen politickým tématům, o postoji redakce k panujícímu režimu však nebylo pochyb („K čemu Několik vět? Stačí tři slova: Táhněte do prdele!“). Vydavateli i přispěvatelům šlo především o humor, recesi a mystifikaci, uplatňované prostřednictvím mnoha uměleckých a publicistických žánrů a zaměřené na nejrůznější společenská témata; východiskem bylo citlivé vnímání „tuzemské absurdity“, která s pádem totality nepominula. V předlistopadových číslech chtěla redakce poskytnout prostor tvůrcům nových uměleckých směrů („bombastického depresionismu“ a „totálního recesismu“), uveřejňovala poezii, povídky, publicistiku i komiks, objevily se rozhovory (mj. se členem fiktivní hudební skupiny Upřímná soustrast Petrem Rakev Truhlářem či s „nemanželským synem Jaroslava Dietla“ Rudolfem), mystifikační charakter měla i rubrika Listárna. V polistopadových číslech se charakter časopisu nezměnil, odtajněny nebyly ani šifry a pseudonymy, pod nimiž jednotliví autoři do ID přispívali (mj. JMC, Moták, Matias Stump, Press de Press, Květoš Krystýnek, J. K. Hvězdář, Horst, Thomas d’Atari či Kamil Mládě).

Okruh autorů ID připravil také dva strojopisné almanachy literárních prací téhož charakteru. První vyšel v roce 1986 (formát A5, 200 stran), druhý v roce 1991 (formát A5, 180 stran); kromě výše uvedených do nich přispěli též Lenka Gogolová a Vítězslav Chromek. Někteří členové okruhu vydali své práce také samostatně jako autorský samizdat.

Vzniku ID předcházel pokus Františka Procházky o strojopisný časopis Černá trikolóra (první číslo z roku 1987 zůstalo nedokončeno). Kromě vydávání ID Procházka opsal řadu samizdatových publikací, pořídil vlastní překlad Orwellova románu 1984 a spolu se Stanislavem Buchtíkem napsal (a pod společným pseudonymem Joza Bulhar vydal) román inspirovaný dílem Jaroslava Foglara Rychlé šípy po létech. (Michal Přibáň)

PRAMENY
Lokace: Libri prohibiti, Praha.
Rozhovory: Bořek Žižlavský, Buchlovice 9. 5. 2018.
Archivní prameny: Libri prohibiti, Praha (nepodepsaný a nedatovaný komentář F. Procházky ke koncepci a dějinám časopisu, připravený po roce 1993).
LITERATURA
Absolventské práce: T. Sacher: Transformace českých samizdatových periodik po roce 1989 (Mgr.; Praha, FSV UK 2010).
ELEKTRONICKÉ ZDROJE
Rozhovory: Tři otázky pro Bořka Žižlavského, tazatel neuveden. [odkaz nefunkční]

zdroj: Přibáň 2018 viz

Scriptum

Ilegální demokracie

* Buchlovice * 1989 - 1993 * čtrnáctidenně *

Recesistický časopis

1989

1990

1991