Sklizeň
Nezávislá kulturní revue.
* Hamburk * 1953 - 1979 * měsíčně, dvouměsíčně, čtvrtletně *
Kulturní a zejména literární měsíčník vydával a redigoval Antonín Vlach. List přinášel původní poezii, prózu, často satirické texty adresované dovnitř exilu, překlady ze světových literatur, filozofické úvahy a uměnovědné eseje, kulturní zpravodajství rozsahem nesrovnatelné s jinými soudobými exilovými časopisy, později i příspěvky vědecké, vesměs z pera českých exulantů, určitý prostor dostávaly i recenze a kritické studie, jen ojediněle se vyskytovaly články orientované politicky či politologicky (významné materiály zařazovány v době maďarského povstání v roce 1956). Často se objevují příspěvky podepsané Českou kulturní radou v zahraničí, příp. Kulturní radou; zakladatelem a představitelem tohoto volného sdružení byl vydavatelův jmenovec Robert Vlach. Kulturní rada pořádala soutěže pro exilové tvůrce, v jistém smyslu vlastně stimulovala vznik exilové literatury a literárního života, zajišťovala českým autorům první exilové generace publikační příležitosti jednak na stránkách Sklizně, jednak v knižních publikacích souběžné edice. Sklizeň svobodné tvorby (v důsledku roztržky mezi A. Vlachem a R. Vlachem v roce 1958 se posléze edice Sklizeň svobodné tvorby osamostatnila a při časopisu Sklizeň vznikla nová ediční řada). - Do Sklizně přispívali zejména Ema Bartoňová, Bedřich Bělohlávek, Jana Borová (zřejmě pseud.), Karel Brušák, Alex Cejnar, Boris Čelovský, Jan Čep, Josef Čermák, Jaroslav Dresler, Velen Fanderlik, Karel Janovický, Pavel Javor, J. Ještědský, Jaroslav Jíra, Alois Kohout-Lecoque, Jan M. Kolár (též šifra Cato), Stanislav Koutník, František Kovárna (texty z pozůstalosti), Antonín Kratochvil, Josef Kratochvil, Václav Láska, František Listopad, Josef Martínek, Jaromír Měšťan, Václav Michl (pseud. Junius), Adolf Mokrý, Zdeněk Němeček, Otakar Odložilík, Václav Pavel, Zdeněk Pícha, P. Josef Poklop, E. J. Popera, Ladislav Radimský (též jako Petr Den), Zdeněk Rutar, Ludvík Sláma,Milada Součková, Věra Stárková, Jaroslav Strnad, Jindřich Středa (vl. jm. Karel Schwarzenberg),Bedřich Svatoš, Vilém Špalek (pseud. Gran Embustero), Vladimír Štědrý, Oldřich Toman, Jaroslav Trnka, Vladimír Vaněk, R. Václavík, Robert Vlach (též jako Alfa či Jiří Kavka), Jiřina Zacpalová,Mojmír Zachar, Vladimír Zelený, Pavel Želivan (vl. jm. Karel Vrána) a mnozí další. Významná byla i víceméně pravidelná rubrika překladů, v níž se objevily ukázky z děl P. Claudela, E. Hemingwaye,F. Kafky, A. Moravii, J. Préverta, W. Saroyana aj. K víceméně pravidelným rubrikám patřil Jazykový koutek, Důležitým bibliografickým pramenem pro studium knih i časopisů vydávaných v exilu je rubrika Redakci došlo (od č. 10/1954). Podstatnou část listu tvořilo kulturní zpravodajství zejména z exilového a krajanského prostředí, které je nepominutelné při studiu exilového kulturního života.
Sklizeň údajně navazovala na pokus o kulturní periodikum, který A. Vlach ve spolupráci s výtvarníkem A. L. Salačem učinil v roce 1949 v některém z uprchlických táborů v Německu (zřejmě Lechfeld nebo Lindau, toto periodikum se dosud nepodařilo přesněji popsat, srov. Zprávy ČNS Lechfeld a Zprávy ČNS Lindau; viz Sklizeň 1/1959 a 3/1959). První řádné číslo Sklizně vyšlo v lednu 1953 a list vycházel měsíčně až do roku 1959, od roku 1960 dvouměsíčně, od roku 1962 čtvrtletně, v roce 1965 vyšla dvě šestičísla, dále jedno číslo ročně. V té době již původní záměry vydavatele Sklizně lépe naplňoval čtvrtletník Proměny, k němuž se také postupně přiklonila většina původních autorů Sklizně. Poslední číslo 138 průběžného číslování bylo datováno vánoce 1968 / leden 1969. V sedmdesátých letech vydavatel používal vnější úpravu i hlavičku Sklizně v rámci své hromadné korespondence (doloženo 1978 a naposledy 1979), která pokračuje v ročníkování původního časopisu.
Rozsah se vyvíjel z 8 stran měsíčníku na 24 stran dvouměsíčníku a čtvrtletníku, ročenky mají rozsah až 63 stran, doložená čísla ze 70. let jen 2-4 strany. Po celou dobu rozmnožováno cyklostylově, od konce 50. let příležitostně zařazovány i reprodukce fotografií. V roce 1955 náklad 2000 výtisků, v roce 1958 náklad 2500 výtisků, od čísla 78 průběžného číslování (1959) 3000 výtisků. V prvních letech byl časopis zdarma rozesílán do uprchlických táborů. Číslování přetržité, od 1954 i průběžné, od 1967 jen průběžné, 1978 a 1979 nečíslováno.
Od září 1955 vycházel anglickojazyčný Bulletin of "Harvest": doložena jsou tři čísla I. Ročníku (1955) a jedno číslo II. ročníku (leden 1956) v rozsahu 2-6 stran A4. V letech 1955-1956 vydavatel uvažoval o založení Dětské přílohy Malá Sklizeň, k čemuž však nikdy nedošlo. Neuspěl ani návrh na spojení Sklizně s časopisem Tribuna. V roce 1965 vyšla spolu se Sklizní samostatně číslovaná příloha Evropské informace s podtitulem Evropské pracovní společenství, jejíž další číslo však již s největší pravděpodobností nevyšlo.
Literatura: Jaroslav Strnad: Padesátá léta v české exilové literatuře (Tvar, 1991), Zpravodaj (Curych) 10/1980
Sklizeň: Nezávislá kulturní revue / Antonín Vlach. - Hamburg: Antonín Vlach. - 29,5 × 21 cm, od č. 3/57 24,5 × 17 cm; od č. 3-4/63 21 × 15 cm, 4-63 s.; postupné zmenšování formátu. - U č. 9-10/59 - 1-2/60 souběžný název i podnázev v němčině (Die Ernte - Auslese aus dem Unabhangigen Tschechischen und Slowakischen Schrifttum). - Od č. 3-4/60 podnázev též v němčině (Unabhangige Kultur-Rundschau nebo Unabhangige Kulturelle Rundschau) a angličtině (Independent Cultural Review). - V r. 1978 byl čtenářům rozesílán dopis týkající se 30. výročí kulturní činnosti redakce Sklizně. - S titulem je tematicky i personálně spjat Bulletin of Harvest.
zdroj: Formanová, Gruntorád, Přibáň 1999 viz