Katolík

1936 list Svazu katolických mužů, později list Svazu katolických mužů a Katolické akce

1945 list pro kulturu a život z víry

*     Praha     *     1936-1942, 1945-1948     *     1936-42 čtrnáctideník, od prosince 1945 čtrnáctideník, od září 1946 týdeník     *

1936-42 byla vydavatelem Svatováclavská liga, odpovědným redaktorem Josef Kozák, velký prostor dostával Jan Evangelista Urban OFM. Byl zastaven v rámci represí po atentátu na Heydricha

K. se snažil formovat vědomí a svědomí v duchu Katolické akce (neplést s poválečnou komunisty řízenou organizací stejného jména), vyslovoval se k dobovému dění, zejména k nebezpečím plynoucím z ateistického komunismu, v menší míře i nacismu.

1945-48 byl šéfredaktor Adolf Kajpr SJ, odpovědným redaktorem opět Josef Kozák, od 1947 Josef Bláha. K. se k tomu, co se odehrávalo v poválečné společnosti, vyslovoval soustavně a nešetřil přitom kritikou. Trvale také polemizoval s marxismem-leninismem - ukazoval, kde má dobro, o něž (skutečně či údajně) usiluje, meze a jak je to vše a ještě mnohem více přítomno ve víře katolické církve. Ačkoli by byl pro komunisty vynikajícím partnerem dialogu, ve skutečnosti byl trnem v oku nejenom všem, kdo se hlásili ke komunismu otevřeně, ale i mnohým z těch, kdo jej protežovali z konjunkturálních příčin. Ukázaly to již předchozí potíže s „nedostatkem papíru“. A ještě zřetelněji se to projevilo bezprostředně po komunistickém převratu, který proběhl .

Ministerstvo vnitra (min. Nosek - KSČ) zavedlo mezi 17. a 25. únorem 1948 - nehledě na platné zákony - předběžnou cenzuru. Rozeslalo oběžník, všechny tiskárny musí pod sankcí trestního stíhání předložit výtisk každého listu. Ve vrcholný den komunistického puče 25. února 1948 se takto Ředitelství Národní bezpečnosti seznámilo s povinně odevzdávaným výtiskem Katolíka, který měl vyjít v neděli 29. února. Bezprostředně poté zabavil celé číslo pod záminkou zabránění šíření nepravdivých zpráv. Naplnění této skutkové podstaty shledal u čtyř textů. V článku Adolfa Kajpra se mu nelíbila slova „... proto musíme nyní poslouchat tolik nepravd a lží...“. Článek Antonína Petra Každý má svou pravdu zavrhl celý. Jednalo se o ironický fejeton, v němž je pan radní, myslící vlastní hlavou (kritický realista, křesťan), svědkem následující scény: muž (liberál), který má za to, že „ve svobodné republice má mít každý svou vlastní pravdu i bez víry a nějakých konvenčních předsudků“, je osloven jiným mužem (marxista), který mu doporučí, aby své názory opřel o dialektickou metodu a její princip neustálé proměny teze v antitezi, díky čemuž „co třeba dnes nazývá pravdou, může zítra směle nahradit něčím jiným“. Liberál ovšem v tu chvíli dospívá k poznání, že pokud by každý měl svou pravdu a ještě ji každý den měnil, pak by například každý zedník užíval při stavbě domu jiný metr a navíc ho každý den měnil. Politikovi, který říká, že pravda se mění, lze tedy jen těžko věřit. Liberál proto uzavírá: „... nevěřte, že má každý svou pravdu, anebo dokonce každý den jinou. Ta cesta vede určitě k věži babylonské.“ Rozhodnutí o zabavení nákladu K. bylo ještě týž den, 25. února, potvrzeno. Další číslo listu již také nevyšlo. Periodikum bylo prohlášeno za protistátní a reakční a bylo mu odňato povolení k tisku. Katolík zanikl. Jeho vedoucí redaktor byl r. 1950 za toto své působení a za své články odsouzen do vězení, v němž r. 1959 zemřel.

Okruh spolupracovníků byl poměrně široký - Alexander Heidler, Oto Mádr, Stanislav Berounský, Jaroslav Cuhra, Jan Čeřovský, Jan Čep, Bedřich Fučík, Leo Gruber, Bohdan Chudoba, František Langer, Jiří Malášek, Josef Myslivec, Josef Papica, Mečislav Razik, Alois Rozehnal, Miloslav Skácel ml., Jan Sokol st., Václav Vaško st., Silvestr Maria Braito OP, Metoděj Habáň OP, Method K. Klement OSB, z mladších Antonín Bradna, Jan Lebeda, Antonín Mandl, František Mikulášek SJ, Anastáz Opasek OSB, Jaroslav Škarvada, Tomáš Špidlík SJ.

Nejčastěji texty zveřejňovali: Jindřich Středa čili Karel František Schwarzenberg, Alexander Heidler, Růžena Vacková, Artur Pavelka, František Marek, Josef Zvěřina, Oto Mádr, Marie P. Křížová, Jan Evangelista Urban OFM, Josef Beran. Zdaleka nejvíce příspěvků měl Kajpr sám.

Kajprovy články věci promýšlely a uváděly události do širších, zásadních souvislostí a do horizontu vytčeného vírou v Ježíše Krista a jím zjevovaného Boha.

Větší část čísla nebyla řazena do rubrik, ty byly až na poslední stránce: Film, Literatura, Divadlo, Rozhlas, Z domova a ze světa.

S použitím knihy Vojtěch Novotný: Maximální křesťanství- Adolf Kajpr SJ a list Katolík, Karolinum Praha 2012.

Zatím bibliografie K. 1945-48 - pdf-txt