Komunikace (Pražské komunikace)

Komunikace (Pražské komunikace)

 

Legenda (nové okno): Johanna Posset Česká samizdatová periodika 1968-1989

A.
1. Pražské komunikace ([1]/84 - 1-2/86); zkr. PK; Komunikace (od č.1/87);
2. Časopis pro křesťanskou kulturu (od č.1/88);
3. anonym;
4. [Praha];
5. Texty některých autorů jsou zde uvedeny bez jejich vědomí ([1]/84); Texty některých autorů jsou zde přepsány bez jejich vědomí ([1]/85); Všechny zde publikované texty vycházejí bez vědomí autorů (2/87); Při případném převzetí některého z příspěvků jinými časopisy uvítáme, když budou jako pramen uvedeny KOMUNIKACE (2/87, 2-3/88); Ne-li uvedeno jinak, vycházejí všechny zde publikované texty bez vědomí autorů (2-3/88);
6. A4 (kromě [3]/85);
7. 85-[334];
8. průklep (částečně xerox); xerox; jehličková tiskárna; sešito, brožováno v (polo)kartónu nebo vázáno v plátně;
9. ilustrace;
12. 1-3x ročně;
13. 11;
14. [1]/84; [1]/85; 2/85; [3]/85; 1-2/86; 1/87; 2/87; 1/881 2-3/88; 1989?
 
B.
1. Časopis pro křesťansky orientovanou literaturu, filozofii a teologii.
2. Obsah; rubriky (2/85 - 1/87, 2-3/88): Popelnice; Z jámy pamětnice; přílohy (1-2/86,1/87, 2-3/88).
3. Většinou plná jména, někdy šifry a pseudonymy; a) M. Balabán, V. Černý, K. Doležal, J. Hradec, L. Jedlička, I. Kotrlá, M. Krčma, K. Křepelka, F. Lazecký, V. Malý, J. Mlejnek, J. Olič, J. Zvěřina;
b) G. Bernanos, I. Bocheński, G. Herling-Grudzinski, E. Lévinas, Cz. Milosz, C. Tresmontant, E. Wiesel.
4.a) Próza, poezie, statě, eseje, fejetony, studie, úvahy, kritiky, recenze, ankety, portréty, reportáže, komentáře, polemiky, rozhovory.
b) Literatura (většinou křesťansky orientovaná): próza a poezie současných (zčásti začínajících) českých autorů (P. Řezníček, P. Kabeš, K. Křepelka, J. Mlejnek, K. Doležal, J. Olič, P. Kreibich, J. Tma, J.H. Krchovský), méně překladů (Cz. Milosz, Ch. Bukowski, H. Carossa); studie, kritiky a portréty křesťansky orientovaných autorů: J. Olič o J. Demlovi a J. Váchalovi, F. Lazecký o časopisu Řád, V. Černý o L. Bloyovi, M. Krčma o Katolické moderně; recenze (Kniha smíchu a zapomnění M. Kundery; ... a bude hůř J. Pelce; polemika o Revolver Revue); rozhovor s Cz. Miloszem; filozofie: studie a eseje o filozofii 20. století, C. Tresmontant, Budoucnost křesťanství; J. Maritain, Křesťané a nekřesťané; H.U. von Balthasar, Co je na církvi katolické?, E. Lévinas, Simone Weilovd proti bibli, E. Stein, Od časného k věčnému; teologie: J. Zvěřina o pojmu laik v katolické církvi; V. Malý, Jedna církev; R. Guardini o Svatém Františku z Assisi; anketa Kdo je pro Tebe (podle Vás) Ježíš Kristus? (odpovědi E. Kantůrkové, J. Zvěřiny aj.); M. Balabán,Nepředmětný Bůh; judaismus (zvl. v č.2/87): rozhovor s E. Wieselem, nový antisemitismus, dialog mezi křesťanstvím a židovstvím; moderní dějiny židovského lidu; přednášky pražského rabína O.A. Kukly; dějiny: tzv. II. republika, stržení Mariánského sloupu v Praze z katolického hlediska; výtvarné umění: portrét M. Chagalla, studie o body-artu; aktuální politické dění (2-3/88): demonstrace (21.8.88, 28.10.88, Palachův týden 1989);
Dvě čísla vyšla jako knihy: [3]/85: C. Tresmontant, Základní pojmy křesťanské metafyziky: Stručný přehled; 1/88: I.M. Bocheński, Stručný slovník filozofických pověr.
c) Asi třetina původních příspěvků, dvě třetiny překladů (většinou z francouzštiny a polštiny); několik textů převzato.
 
C.
1. "Pražské komunikace", KS 1/86. ([l]/84-2/85)
"Pražské komunikace", KS 2/87. (1-2/86)
2. "Komunikace", Infoch 21/89. (2-3/88)
3. "Post communio", Komunikace 1/87.
"Post communio", Komunikace 2/87.
"Post communio", Komunikace 2-3/88.
 
D.     Rozhovor s vydavatelem (5.4.89):
1. Praha.
2. 25-100; stoupající tendence.
3. Vždy průklep (praktické, nezávislost na technice, jedna strana stojí asi 5 Kčs); dodatečně malý počet (asi 5) xerokopií.
4. Původní titul vznikl náhodou: podle podniku Pražské komunikace, jehož štítky jsou všude po Praze. Později už jen Komunikace (plurál!), protože časopis neměl být omezen jen na Prahu.
5. Dlouhé rozmýšlení, již po roce 1968; tehdy byly zrušeny stejně r.1948 soukromé tiskárny, velká opora české literatury. Nejprve psaní, překlady a myšlení "do zásuvky". Z kruhu přátel (výměna názorů a materiálů) vznikly roku 1977 dva almanachy Co dům dal. Časopis ale neměl mít charakter kompilátu, měl být uspořádán podle motta jednota v rozmanitosti; přísná estetická kritéria při výběru textů; stálé problémy: shánění literatury, technické možnosti.
6. Literatura, umění, teologie, filozofie; přednost měly netradiční původní příspěvky; informace z domova i z ciziny; důležité: překlady; cíl: obnova křesťanské kultury.
7. Polská filozofie, poezie (Cz. Milosz); francouzský a německý katolicismus; česká duchovní kultura, spirituální poezie.
8. Kněží, křesťané; relativně mnoho mladých lidí.
9. Především v Praze, Brně, Bratislavě.
10. Rozmluvy, Studie.
11. Střední Evropa, Střední Evropa (brněnská verse), Fragment
14. Akord, Řád, Vyšehrad
15. Prodej
zdroj: Posset 1993 viz
 
 
KOMUNIKACE: PĚT LET SAMIZDATOVÉHO ČASOPISU
Časopis – nebo raději revue „sborníkového“ typu – Komunikace vznikly někdy v první polovině Orwelova roku 1984 a původně se jmenovaly „Pražské komunikace“. Tento poněkud recesistický název souvisí s dobou, v níž vznikaly různé mladé hudební skupiny, většinou potlačované či skandalizované, s názvy jako „Národní třída“, „Devizový příslib“ apod. Stačilo pak při jeho vymýšlení prozřetelnostním řízením stanout před maringotkou jedné zavedené instituce a pojmenování, které navíc šťastně uzemňovalo případné sklony k „povznášení se“, bylo na světě. Nulté číslo vyšlo ještě v témže roce: kromě poezie a prózy autorů oficiálně nepublikujících nebo začínajících přineslo překlady textů J. Maritaina, C. Tresmontanta, O. Clémenta, Ewy Kurylukové, Cz. Milosze, H. Carossy a dalších. Pakliže nemělo mít naše rozhodnutí „nežít se lží“ pouze negativní vymezení a pakliže je pro nás křesťany kultura poznáním a vzděláváním ve víře, chápali jsme vydávání samizdatového časopisu v prvé řadě jako příspěvek k intelektuální směně, komunikaci s ostatním světem k překonávání se vší důsledností uměle vytvářené izolace, a to zde a nyní, bez výmluv na nepřízeň doby. Chtěli jsme našim současníkům, kteří podle slov známého mexického spisovatele Octavia Paze dávají přednost životu v intelektuální a morální mlze, ukázat alternativu, resp. možnost alternativy. V roce 1985 vyšly 2 svazky, které vedle kmenových autorů (Milosz, Maritain a jiní) přinesly také původní texty Petra Kabeše, Milana Balabána i studii J. Oliče o Jakubu Demlovi, základ pozdějšího autorova monografického pásma Čtení o Jakubu Demlovi. Počínaje druhým svazkem se také začalo rýsovat určité členění jednotlivých příspěvků řazených dosud volně, objevují se rubriky „Popelnice“ (analogie staroříšského „vyklizová-ní“) a „Z jámy pamětnice“, v níž se měly objevovat texty autorů, kteří ještě před nastolením totalitního režimu upozorňovali na všechna reálná nebezpečí a snažili se analyzovat kořeny totalitního myšlení: proto na nich také spočinulo prokletí stát se „neosobami“. Prvním textem uvedeným v této rubrice byla jasnozřivá stať Miloše Dvořáka „Duch svobody“, otištěná v jednom z posledních čísel časopisu Akord v roce 1948. Autor v závěru říká: „Duch svobody je dnes očividně potlačován, zaháněn a zažehnáván. Na jeho místo nastupuje řízené duchovní hospodářství. Těžko se při tom můžeme ubrániti jednomu poznání: Čím víc se lidstvo vzdaluje duchu pravého křesťanství, tím méně svobody je v jeho životě, neboť duch křesťanství je duch svobody. A duch pravé svobody se pozná podle toho, že nikdy neusiluje jen o svobodu vlastní, nýbrž vždycky jen o plnou svobodu obecnou pro všechny lidi dobré vůle.“
V roce 1985 také vyšla první kniha, překlad menší práce C. Tresmontanta „Základní pojmy křesťanské metafyziky“. Hojné vydávání Tresmontantových statí i překlady jeho knih nebyly dílem jednostrannosti nebo nedostatku lepších příležitostí, protože jeho obrovské dílo je přes šíři záběru prakticky bez mělčin a dokonale splňuje požadavek formulovaný jiným současným francouzským myslitelem P. Chauchardem „být cele moderní a nebýt ani v nejmenším modernističtí“. Druhou knihou téhož autora byl „Výklad učení rabbiho Ješuy z Nazaretu“ (1988), jako třetí měl vyjít v letošním roce soubor přednášek z let 1977-1985 „Dějiny vesmíru a smysl stvoření“. V knižní řadě ještě vyšel „Stručný slovník filozofických pověr“ J. M. Bocheńského (1988) a „Portrét Jana Pavla II.“ od A. Frossarda (1989). (Tato kniha má vyjít letos na jaře v nakladatelství Zvon, před příjezdem Sv. otce do Československa.) V roce 1986 se objevil pouze jeden svazek a počínaje rokem 1987 začal časopis vycházet pod svým dosavadním názvem Komunikace. Zdůvodnění i programové prohlášení je obsaženo v závěrečném průvodním komentáři k prvnímu svazku:
„V poslední době se objevují různé samizdatové časopisy jako houby po dešti. V neposlední řadě bohužel také proto, že lidé zjišťují, že je to v podstatě .docela jednoduché: stačí obejít několik psavých jednotlivců. (…)
Časopis Komunikace není nový, není ani produktem posledního období, o němž byla svrchu řeč. Dosud vycházel ve formě sborníků pod názvem Pražské komunikace (1984-1986). (…) Aby nedocházelo k záměnám, abychom někoho, kdo by pod dosavadním názvem mohl hledat něco jiného, nenapálili a nedopálili, rozhodli jsme se zredukovat původní název na holé substantivum. Snad bude z nového názvu časopisu – především ale z jeho obsahu – zřejmé, že nám jde o příspěvek k postupné obnově alespoň jakéhosi povědomí o křesťanské kultuře a vzdělanosti u nás. A protože je to s křesťanskou kulturou u nás už po několik desetiletí vepsí, protože především chybí kontakt se světem, a přes všechny komunikační vymoženosti i porovnání s ním, je nasnadě, že převážnou část obsahu tvoří překlady. Kromě děl autorů dosud žijících, básníků a umělců, teologů a filozofů, bychom chtěli – protože jsme nepropadli tzv. chronolatrii a nemyslíme, že něco, co je staré pět, deset nebo padesát let, by mělo jenom proto ztrácet svoji platnost – úměrně možnostem samizdatového časopisu podávat ucelené profily osobností, které bez nadsázky určovaly tvářnost křesťanství 20. století (…)
Byli bychom rádi, kdyby se nám podařilo dosáhnout universálního rozsahu a udržet jej, což kromě jiného předpokládá, že se dokážeme vyhnout dvěma úskalím: aseptické „specializaci“ na jedné straně a umolousanému diletantismu na straně druhé. Kdyby již jeden časopis v minulosti neměl v podtitulu označení „revue pro křesťanskou kulturu“, chtěli bychom jej přijmout za svůj, protože přesně odpovídá našemu záměru.“
Významným osobnostem měly být věnovány monotématické sborníky. Prvními v řadě měli být v počátku devadesátých let Jacques Maritain a Romano Guardini, později také Edith Steinová nebo Etienne Gilson. Monotématický byl hned druhý svazek Komunikací '87 s podtitulem „Tajemství Izraele“. […]
Josef Hradec in Souvislosti 1990/1, kráceno
 
 
ročník 1984
ročník 1985
ročník 1986
ročník 1987
ročník 1988
  • 01 - Bocheński: Stručný slovník filozofických pověr - pdf, obsah
  • 02-03 - pdf, obsah
ročník 1989
  • 01 - Frossard: Portrét Jana Pavla II. - pdf
  • 02-03 - pdf, obsah