Nový život (Dostál-Lutinov)

1896 – 1907    *    Praha, Nový Jičín, Prostějov

1896-1907 na titulním listě  a 1896-1906 na obálce podtitul "Měsíčník pro umění, vzdělání a zábavu", 1907 na obálce "Revue pro literaturu a umění".

Nejvýznamnější časopis Katolické moderny a hlavní tiskový orgán básníka a kněze P. Karla Dostála-Lutinova (1871-1923), s často kontroverzním polemickým směřováním, které ale zaujímá pevné místo v dějinách moderní české literatury. Časopis uveřejňoval překlady jak ze západoevropských, tak ze slovanských literatur.

Tiskl autory jako Jindřich Šimon Baar , Vilém Bitnar, X. Dvořák, J. A. Koráb, J. Kárník, J. Kyselý, Martin Chudoba, František Leubner, Miroslav Racek, Jan Svárovský, Antonín Travěnec, Augusta Rozsypalová, Amálie Vrbová (pseud. Jiří Sumín ), Julius Zeyer, Otokar Březina, Josef Merhaut, Josef Florian, Léon Bloy, Arnošt Hello, Alois Lang, G. D´ Annunzio , Rudolf B. Mácha, Maryan Zdziechowski, V. Beneš Třebízský, Xaver Dvořák, P. František Holeček, Bouška, Koráb, Ot. Taubner.

Obálky i výtvarná stránka všech dvanácti ročníků Nového života byly na mimořádně vysoké úrovni. Vůbec se ale nejednalo o tvář "uniformní", naopak: Alfons Breska, Sigismund Bouška, František Bílek, Felix Jenewein, Karel Z. Wellner, Z. Vorlová.

Část hudební: C. M. Hrazdira, Khodl, J. Nešvera, Em. Paukner, A. Runie, Strnad.

Naučná a vědecká část (sociologie, literární teorie, historie kultury a literatury, teologie): např. ThDr. Alois Musil

Dostál svou ohlasovou poezií vědomě navazoval na program Sušilovy družiny (víra, vlastenectví, cyrilometodějská idea) a chtěl jej dále rozvíjet - Staroslovanské podvečery, Hlaholská mše, aktivity při šíření cyrilometodějské a unionistické myšlenky".

Zápasil o umění moderní a zároveň katolické, báseň jako modlitba anebo vyznání víry prostřednictvím básníkova slova. "Jsme Církev zpívající a tvořící..."

Po roce 1918 se například Machar, proti kterému tolikrát Dostál vystoupil v Novém životě, stává ještě výrazněji než za Rakouska jedním z básníků patřících mezi málem národní idoly. Dostál je oproti tomu přiřazován ke klerikálním zastáncům rakousko-uherského mocnářství, i když právě Katolická moderna tento politický klerikalismus odmítala. A navíc ostře vystupoval proti straně realistů, například proti Macharovu příteli Masarykovi.

Dostál psal také texty k písním, které byly součástí tzv. "útěšných knížek pro vojáky". Spíše než písně a básně k oslavě mocnářství, jeho panovníka anebo vítězné armády se jednalo o básně s charitativním, až kurátským posláním.

"Nové jaro, nový život,/nový život, nové kvítí –/ kdo se zlobí na motýla,/ že mu kukla nestačí?" Jsou to slova ohrazení proti "starším pánům", sice "upřímným přátelům katolické literatury české", kterým snahy mladých (vlastně z větší části bohoslovců!) jsou něčím příliš odvážným. A tak se v prohlášení konstatuje: "Nám žádný ze stávajících katolických listů nevyhovuje a nerozumí, v žádném se necítíme úplně doma. Nový život raší a pučí v katolickém umění – to je vše."

Na 1. sjezdu cíle Katolické moderny Dostál shrnul: "Obrodit moderní literaturu hříchu duchem Kristovým, a literaturou a uměním obrodit život lidstva."

"Ne klerikalismus, ale katolicismus – toť program Katolické moderny . V poezii a beletrii proti ztuhlému formalismu a verbálnímu klinkání snažíme se vystihnouti vlnění skutečné, soudobé Katolické duše. V socialismu voláme bezohledně po spravedlivosti, nedbajíc zastaralých privilegií. Jsme křesťanskými demokraty." Pojmem "socialismus" není ovšem míněn třídní boj, autor plédoval pro sociální spravedlnost.

"Na jedné straně jsme biti od velekonzervativců, na druhé straně od nepřátel katolické Církve: Realistů, radikálních pokrokářů a sociálních demokratů. Ale sladko je trpět pro Krista. Klidně voláme do vřavy odpůrců: Chceme cyrilometodějskou Akademii a českého Danta..."

Česká katolická moderna se udržela "cele na půdě církevní" a vyšla bez úhony, i pokud jde o teologické otázky. Dostál na závěr posledního čísla Nového života z roku 1907 v krátkém prohlášení "Doslov s radostí" konstatuje, že je mnoho těch, pro něž je Nový život "duchovní solí". A dodává k tomu: "Čtěme Evangelium Kristovo! Nevyšel nikdy spis více reformní!"

Dostál-Lutinov měl nemalý podíl na založení i dalších časopisů Katolické moderny (Rozvoj, Rozkvět, Mane) a na tom, že modernistické hnutí se propojilo s křesťansko-sociálním a křesťansko-demokratickým proudem, prosazujícím se zejména za nové politické situace po roce 1918. Archu začal vydávat pět let poté, co zastavil vydávání Nového života.

s použitím: SOLDÁN, Ladislav a Bohumil JIRÁSEK (ed.). Karel Dostál-Lutinov a Nový život: dva sloupy Katolické moderny. In: Zonty - edice [online]. 2001 [cit. 2016-01-26]. Dostupné z: http://www.v-art.cz/zonty/edice/tituly/kdlnzdskm.htm

 

1902 ročník 7.

1903 ročník 8.

1907 ročník 12.

 

další čísla, leč bez rozpoznaného textu: www.depozitum.cz/knihovny/zivot/