Magazín

Měsíčník pro Čechy a Slováky v exilu (1974).

Informativní, poučný a zábavný exilový měsíčník (1975-1976).

Magazín nového domova, informativní, poučný a zábavný exilový časopis (1977-1978).

Literárně zábavný časopis s náručí humoru, satiry a informací (1980-1983).

 

*     Curych     *     1972 – 1983     *     měsíčně, od 1977 dvouměsíčně     *

 

Zábavný, informační a zpočátku také inzertní časopis vydával od října 1972 Jiří Popper ve svém nakladatelství PVZ (Popper Verlag Zürich). Od čísla 5/1976 není vydavatel uveden, od čísla 12/1976 list vydával Kolektiv Magazín (kromě J. Poppera existenci časopisu nadále zřejmě zajišťovali mj. Viktor Hanuš, Jar. Špička a L. Vondrášek), v letech 1980-1981 jako vydavatel uveden Magazín, v letech 1982-1983 nakladatelství Polygon Ludvíka Friedeho. Vedoucím redaktorem byl Miroslav Vysočina (1972, uveden od č. 4/1972, do 8/1973), Miroslav Fišera (pod pseudonymem M. Saifer, od 9/1973 do 4/1975, potom suspendován vzhledem k vyšetřováni údajné zpronevěry peněz ve prospěch dětského časopisu Paleta), dále redaktor neuveden, redakční úvodníky podepisují F. Honzl, A. E. Hron, později zejména Karel Adámek, v roce 1977 jménem redakce jedná Hynek Honys, v roce 1978 Kamil Duben. Od čísla 2/1979 až do zániku listu v roce 1983 byl vedoucím redaktorem Vladimír Škutina. Administraci listu řídili Ludvík Friede (doloženo 1974), Viktor Suk (doloženo 1978).

Vydavatel chtěl vždy nabízet zejména zábavné čtení, doplňované informačními a publicistickými materiály. Zpočátku byl list rozesílán zdarma a náklady měly být kryty inzercí (ta zaujímá v prvních ročnících v listu neobvykle rozsáhlý prostor, ačkoli již od č. 6/1973 byl vydavatel nucen stanovit předplatné). V době, kdy list redigovali M. Vysočina a M. Fišera (ten za redakční spolupráce Lídy Řezáčové a pravděpodobně i Tomáše Řezáče,  vystupujícího pod pseudonymem A. Lidin), převažovaly povídky, články a drobné materiály včetně anekdot a kresleného humoru převzaté z domácího i exilového tisku, někdy bez uvedení zdroje. Původní materiály, zejména cestopisné reportáže či rozhovory, publikovány anonymně či podepsány šifrou, pod většinou překladů podepsán R. Černý. Příležitostně se objevují ukázky z exilové literatury (Jan Beneš, T. Řezáč pod pseud. A. Lidin) a pokusy o zavedení stálých rubrik (v roce 1973 comicsový seriál Theofil Jiřího „Buddy" Brunclíka, později průběžně Medailony slavných, řídil Karel Liška, Z události v exilu aj). V roce 1976 byla podstatnou částí jednotlivých čísel samostatně stránkovaná čtenářská příloha s překlady prací Agathy Christie, Dorothy L. Sayersové, Rexe Stouta a jiných. Od roku 1977 časopis proměnil koncepci: vzhledem k blížícímu se termínu možností žádat a získat švýcarské občanství Magazín přinášel zejména články o švýcarské historii i přítomnosti (podmínkou přiznání občanství byla i příslušná úřední zkouška) a krátkodobě (do roku 1978) změnil název na Magazín nového domova. Po vzniku Charty 77 přibývá i politických dokumentů a článků převzatých z domácího samizdatu, obvykle prostřednictvím římských Listů (fejetony a články Jaroslava Hutky, Pavla Kohouta, Karla Kyncla, Petra Pitharta, Ludvíka Vaculíka aj.), k aktuálním tématům se pravidelné vyjadřuje redakční úvodník (Karel Adámek). Roku 1978 se do Magazínu včlenil dosud samostatný list Kulturní informace, který se stal pravidelnou rozsáhlou rubrikou časopisu. Připravoval ji Oskar Krause, přispívali Karel Gelnar, Karel Nešvera, Jaroslav Vejvoda aj. Rubrika se zabývala zejména výtvarným uměním a literaturou, v roce 1978 podrobně sledovala osud zpěvačky Marty Kubišové; v listu se objevuje naposledy v čísle 2/1982, ke konci však zřejmě již nebyla připravována ve spolupráci s O. Krausem. Podstatnější koncepční změnu způsobil příchod V. Škutiny jako vedoucího redaktora časopisu. Od roku 1979 se redakce snaží vytvořil síť stálých spolupracovníků a zařazovat víceméně výhradně původní příspěvky. Značné množství příspěvků sepsal sám vedoucí redaktor (rubrika Humor není pro legraci, též četné ukázky zjeho literární tvorby), kromě něho do Magazínu přispívají mj. K. Adámek, Jan Beneš (v roce 1982 rubrika Český diář, často povídky a politická stanoviska), Jan Bor, Jiří Čejka, Jaroslav Drábek jr., Ota Filip, Josef Frolík (četné materiály související s jeho knihou Špión vypovídá, mj. podrobnosti o aktivitě StB vůči Josefu Jostenovi v č. 5-6/1982, na pokračování próza Střílející abatyše od 5-6/1982 do konce r. 1983), Jiřina Fuchsová, Jaroslav Gillar, Vilém Hejl (krátce ve vlastní rubrice Otevřené řečeno), Jiří Hochman, Karel Hvížďala, Josef Josten, Adolf F. J . Karlovský, Ivan Kraus, K. Kyncl, Jiří Lederer, K. Liška, Jan Marek, Jára Meců (veršovaný Rozhlásek v r. 1982-83), Ivan Medek (ve vlastní rubrice Na lince Praha-Vídeň-Curych), Jiří Morava, Vladimír Nepraš, Karel Nešvera, Ota Rambousek, Miroslav Rybář, Julia S. Salcherová (údajné pseudonym autorky žijící v Československu; obsah některých příspěvků této informaci neodpovídá), Zdeněk Slavík, Jiří Svoboda, Josef Škvorecký, Nikolaj Terlccký, Vladimír Valenta, František Vaněček, Dagmar Vaněčková, Vratislav Zbuzek, uveřejňovány jsou i fejetony Pavla Boška (částečné z pozůstalosti), Jiřího Rumla a Ludvíka Vaculíka a básně Heleny Aeschbacherové, Přemka Kociána a Michala Racka. Součástí Magazínu se stal v roce 1979 další původně samostatný časopis Stížnosti; jako redaktor této rubriky uveden Jaromil Žahourek, rubrika se objevuje ještě v roce 1983. Rubrika Náš rozhovor představuje mj. i nově přicházející emigranty (Jiří Lederer). V roce 1980 vycházela na pokračování přednáška Richarda Steinpacha Jak to, že žijeme po smrti?, v letech 1980-82 na pokračování cyklus próz J. Gillara a V. Škutiny Padělané vraždy

Redaktor v 80. letech dbal i na výtvarnou stránku listu: o grafickou úpravu se staral Dominik Wallenfels, později Robert Kristofori (1-3/1982) a Kamil Duben (4/1982-6/ 1983), hojně byly zařazovány kresby a kreslené vtipy Jana Friedeho, Pavla Kantorka, Jana Kristoforího, Pavola Taussiga a Karla Trinkewitze. V posledních číslech se objevily nové rubriky, mj. Dopisy, Různosti a zejména ELK (Exilový literární klub), přibližující a nabízející nové tituly exilové literatury.

Magazín vycházel zpočátku měsíčně: v roce 1972 vyšla 4 čísla, dále po dvanácti číslech. Od roku 1977 dvouměsíčník (6 čísel), v roce 1978 vyšlo 7 čísel (číslo 3 má charakter mimořádného čtyřstránkového vydání), v roce 1979 celkem 12 čísel v sedmi sešitech, od roku 1980 po šesti číslech. Náklad obvykle neuváděn, č. 1/1979 5100 výtisků, 2/1979 4600 výtisků, 1/1980 8600 výtisků. Paginace přetržitá, jen v roce 1977 průběžná. V číslech 5-12/1976 list sleduje i průběžné číslování. Magazín zanikl dvojčíslem 5 -6/1983 a krátkodobě se změnil v několikastránkovou rubriku časopisu Reportér.

Magazín: Informativní, poučný a zábavný exilový měsíčník / Vladimír Škutina, Miroslav Vysočina, Jiří Popper, M. Saifer. – Zürich: Polygon. 24 × 17 cm, od r. 1975 21 × 15 cm, 8-128 s.; mimoř. čísla a zvl. vyd. 4-8 s. – Vychází jako měsíčník od r. 1972, od r. 1977 jako dvouměsíčník (v r. 1979 vyšlo 12 čísel, zpravidla jako dvojčísla). – V letech 1977-1978 název Magazín nového domova. – Do č. 11/76 vydavatelem nakladatelství PVZ. – Od č. 12/76 vydavatelem Kolektiv Magazín, v letech 1980-81 Magazín. – Od č. 7/74 do č. 11/74 podnázev Měsíčník pro Čechy a Slováky v exilu (Zeitschrift für emigrierte Tschechoslowaken). – Od č. 12/76 změna českého podnázvu na Informativní, poučný a zábavný exilový časopis, podnázev též ve francouzštině (Journal pour les Tchécoslovaques Emigrés). – Od r. 1979 změna podnázvů na Zeitschrift in Tschechischer Sprache a Journal en Langue Tchěque, český podnázev v r. 1979 chybí, od r. 1980 změněn na Literárně zábavný časopis s náručí humoru, satiry a informací. – Od č. 5-6/82 též anglický podnázev (Magazine in Czech language). – Č. 12/75 má samostatně stránkovanou přílohu Čtení na Štěpána. – Od č. 5/76 do č. 12/76 má titul samostatně průběžně stránkovanou beletristickou přílohu. – Č. 5/78 má samostatně stránkovanou přílohu s názvem Malé srpnové zamyšleni. – Ročník 1977 stránkován průběžně. – Mimoř. č. 0/78 vyšlo již v listopadu 1977. Č. 5 6/83 je poslední, jím vydáváni Magazínu končí. – V r. 1984 z iniciativy vedoucího redakce Magazínu Vladimíra Škutiny začíná vycházet časopis Reportér.

zdroj: Formanová, Gruntorád, Přibáň viz

 

1980

1 - pdf-ocr

2 - pdf-ocr