Dým

*     Zdice     *     1972 – 1981     *     nepravidelně     *

Nejrozšířenější trampský časopis sedmdesátých let

Dým založil a ve středočeských Zdicích vydával traťový dělník ČSD Stanislav Zárybnický-„Houla“ (1952–89) společně s Vladimírem Synákem-„Rikim“ (*1952) z Nižboru. Založením samizdatového časopisu vydavatelé reagovali na nedobrovolný zánik oficiálně i polooficiálně vycházejících trampských periodik z počátku sedmdesátých let. Nepřímo pak ke vzniku Dýmu přispěl i vznik trampské literární soutěže Trapsavec v roce 1971 a snaha vydavatelů poskytnout publikační prostor mladým autorům. 

Oba vydavatelé byli původně členy trampské osady RiBaBi-Bo-HoSaMa (název sestaven z prvních slabik trampských přezdívek zakládajících členů) a později volného sdružení tzv. Brdské Smečky; Dým lze proto považovat za občasník trampů sdružených ve Smečce. Redakci postupně rozšířili Iva Synáková-„Tapi“ (*1954, roz. Hubáčková), Josef Štogr-„Shorty“ (*1957) a Karel Vidimský-„Cimbura“ (*1952). Do víceméně stálého okruhu autorů, příležitostných redaktorů, opisovačů a distributorů patřili dále Josef Bláha-„Řešetlák“, Evžen Carboch-„Jevga“, Karel Crha-„Pastor“, Jiří Daniel-„Pifík“, Jiří Dinda-„Inka“, Pavel Dohnálek-„Buldok“, Zdeňka Dohnálková-„Vofce“, Jan Drnek-„Akela“, Jan Dudek-„Hans Slaboch“, Milena Dušková, roz. Lovicarová-„Lovka“, Lenka Gottfriedová-„Kotě“, Jaromír Hlavatý-„Juan“, Karel Jakeš-„Kayman“, Zora Kačírková-„Kiwi“, Jaroslav Kučera-„Žistén“, Pavel Marek-„Cézar“, Pavel Myslín-„Česílko“, Věra Náhlíková, roz. Rudolfová-„Strunka“, Petr Náhlík-„Vokoun“, Jiří Nekvapil-„Sint“, Miroslav Novák-„Kazatel“, Ilona Nováková, roz. Pacovská-„Ilka“, Ludmila Nováková, roz. Kryštofová-„Dali“, Marta Novotná, roz. Schuhová-„Marty“, Jiří Novotný-„Feďa“, Vladimír Oborský-„Wabimatto“, Ludmila Pohanková, roz. Urbánková-„Kolčava“, Jiří Polák-„Sup“, Miroslav Seget-„Seňor“, Jaroslava Šálková-„Kavče“, Zdena Škrochová, roz. Kajzrlíková-„Skutka“, Vlasta Štefanová-„Briggi“, Jarmila Štogrová, roz. Doležalová-„Wickie“, Petr Trnka-„Pedro“ a Karel Urbánek-„Burbík“.

Texty pro časopis psal Zárybnický na psacím stroji zn. Adler na průklepový papír formátu A5. Listy byly vkládány do graficky řešených obálek a sešity sešívačkou. O výtvarnou podobu obálek, zhotovovaných technikou linorytu (později šlo o kresby), se starali mj. Michal Čech-„Žralok“, Pavel Dohnálek, Jan Holeček-„Johny“, Zdena Škrochová, Josef Štogr a Karel Vidimský, Petr Vilhelm-„Willy“, Hana Vyoralová-„Žaba“, Milan Vytlačil-„Monte“ a Dana Zýková-„Cipísek“. Rozmnožovány byly v podobě fotokopií na fotopapíru Dokument, využíván byl ormig, později i xerox a maloofset. Díky dobře organizovanému systému opisování, do něhož se zapojil široký okruh přispěvatelů a přátel časopisu z celé republiky, se jeho náklad z počátečních čtyř exemplářů postupně rozšířil až na dvě stovky kopií. Distribuován byl po trampských osadách v celém Československu; na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let mohl mít až tisíc stálých čtenářů.

Periodicita byla nepravidelná, nulté číslo vyšlo v únoru 1972, následovala řádná čísla kontinuálně číslovaná (č. 13 bylo vynecháno), v druhé polovině desetiletí vycházelo obvykle 5–6 čísel ročně. Formou „příloh“ vyšlo několik samostatných sborníčků a k různým příležitostem bylo připraveno několik speciálních čísel: v listopadu 1976 Dýmovnice vydaná pro oheň T. O. Fort Sill, o Velikonocích 1977 druhá Dýmovnice pro účastníky vandru v Orlických horách, v roce 1978 Dymogan, magazín Dýmu pro 6. oheň T. O. Fort Sill, a v prosinci téhož roku silvestrovské číslo nazvané Dejm, na konci roku 1979 další silvestrovské číslo pod názvem The Smoke (označené jako č. 123, též jako Dým č. 555 s datací 31. 12. 2079), další přílohy Svojšdým a Svojšický slunovrat v roce 1980, v únoru téhož roku příloha Akutní bazar Dýmu a o Vánocích sborník písňových textů Máme koho zpívat? aneb Textaři. K desátému výročí vzniku časopisu vydal Josef Bláha-„Řešetlák“ reedici prvních dvanácti čísel Dýmu (č. 0–11), označených jako druhé vydání, v letech 1982–83 vydali Věra Rudolfová-„Strunka“ a Petr Náhlík-„Vokoun“ v reedici znovu prvních dvacet pět čísel Dýmu (č. 0–24; bez označení, že jde o reedici). 

Dým zanikl svým 31. číslem. Jeho zastavení souviselo se Zárybnického soukromým a profesním životem a jeho novými zájmy; po svatbě se přestěhoval do Rakovníka, kde mj. jako externí dramaturg divadelních a hudebních pořadů spolupracoval s místním Klubem mládeže, angažoval se při festivalu trampské, country a folkové písně Porta a samizdatově začal vydávat ročenky Poportýr. Vydavatelům Dýmu se podařilo propojit několik trampských generací, které se pak pravidelně setkávaly na jeho stránkách i mezi čtenáři; i proto postupně získal mezi trampy značnou popularitu. Čten a šířen byl i v osmdesátých letech, kdy již nevycházel, a stal se inspirací mnoha neoficiálních trampských periodik.

Přinášel především poezii a prózu, dále písňové texty, reportáže, rozhovory, dopisy a polemiky, ankety, ukázky z děl naší i světové literatury, úryvky ze staršího trampského tisku, novinky ze života trampských osad, informace o literárních soutěžích (obvykle včetně ukázek ze soutěžních textů), trampských a folkových hudebních festivalech, anonce nových knih a hudebních nahrávek (rubriky Bazar, Bazar aktualit, Sklad, Knižní hlídka, Kultúra či Zvěsti Dýmu), krátké recenze výstav, divadelních představení a koncertů, připomínky osobností spjatých s trampingem (Bohuslav Čepelák-„Irčan“), zprávy o trampských večerech, ohních a jiných setkáních v přírodě. 

Jednotlivá čísla byla zpravidla zahájena krátkým úvodníkem Stanislava Zárybnického (zpočátku též Vladimíra Synáka), v němž editoři vyzývali čtenáře k aktivní účasti na tvorbě časopisu. Následoval písňový text (mj. Jan Burian a Jiří Dědeček, Jiří Cerha, Miroslav Černý, Jaroslav Hutka, Ladislav Kantor, Pavel Kopta, Vladimír Merta, Zdeněk Rytíř, Jiří Voskovec a Jan Werich) či báseň, většinou převzatá z již vydaných sbírek (Miroslav Florian, Miroslav Holub, Václav Hrabě, Josef Kainar, Vítězslav Nezval, Jan Pilař, Jacques Prévert, Josef Rybák, Jiří Suchý, Ivo Štuka, Václav Šťovíček, Géza Včelička, Jiří Žáček), případně ukázky z tvorby autorského okruhu Dýmu. 

Původní trampská poezie byla zařazována do rubrik proměnlivých názvů (Osadní tvorba, Tramp je duše poetická – Z nové tvorby tulácké, Tramp je duše z buše), do nichž přispívali mj. Josef Bláha, Lenka Gottfriedová, Jaromír Hlavatý, Jaroslav Kučera, Miroslav Novák, Ilona Pacovská, Miroslav Seget, Vladimír Synák, Iva Synáková, Zdenka Škrochová, Josef Štogr a Stanislav Zárybnický. Básnickou tvorbu konkrétního autora pak představily příležitostné rubriky Reservé pro Shortyho (verše Josefa Štogra), Houloviny (tvorba Stanislava Zárybnického) a Tramp (i Johny) je duše poetická (básně Jana Holečka). Poezie se nicméně objevovala i mimo rubriky; takto byla představena tvorba Pavla Dohnálka, Jiřího Nekvapila, Vladimíra Oborského, Jaroslavy Šálkové, Jaroslava Šlejmara a dalších. Povídky s tematikou trampingu a života v přírodě psali nejčastěji Stanislav Zárybnický (povídka Mám pes zvítězila v soutěži Trapsavec 1979), Evžen Carboch, Karel Crha, Pavel Dohnálek, Jan Dudek, Jan Holeček, Pavel Myslín, Pavel Nedvěd, Miroslav Novák, Aleš Pejchal (povídka Štěně, první místo v literární soutěži k 100. výročí narození Jacka Londona), Wabi Ryvola, Jaroslava Šálková (vítězná povídka soutěže Dřevěný šosák 1977 Příběh potlachu, který se nekonal), Vlasta Štefanová, Josef Štogr, Karel Urbánek ad. 

Vedle původních trampských a osadních textů editoři zařazovali ukázky z děl českých i světových autorů, jejichž tvorba byla spojena s přírodou, cestováním a trampingem. Rubrika Světoví tuláci zahrnovala ukázky z knih Richarda Evelyna Byrda, Alejo Carpentiera, Jacquese-Yvese Cocteaua, Salvadora Dalího, Richarda Halliburtona, Zdeňka Matěje Kuděje, Johna Steinbecka či Bruno Travena a verše E. A. Poea, Arthura Rimbauda, Paula Verlaina či Françoise Villona. Do rubriky Líbí se nám byly zařazovány verše začínajících básníků (Blanka Albrechtová, Marcela Chmarová, Zdeněk Janas, Pavel Kovář, Milena Lukášová, Jan Rejžek, Jiří Stegbauer, Zdeněk Šmíd, Václav Šťovíček, Jiří Žáček), případně ukázky z textů již zavedených autorů (Ladislav Dvořák, Miroslav Holub, Bohumil Hrabal, Josef Kainar, Ivan Kříž, Jan Schneider, Jan Skácel, Ivo Štuka). Texty oblíbených písničkářů se objevovaly v rubrice Texty co se těžko sháněj (Jaroslav Hutka, Ladislav Kučera, Antonín „Tony“ Linhart, Jan Nedvěd, Wabi Ryvola, Miki Ryvola, Jaroslav Velinský-Kapitán Kid, skupina Wyjou), popř. v rubrice Text navíc (Jaroslav Jakoubek, Jan Holeček-„Johny“, Jiří Suchý, skupina Voraři ad.). V druhém čísle se Vladimír Synák pokusil zavést rubriku Album osad (v prvním díle popsal vznik T. O. RiBaBi-Bo-HoSa-Ma), původní záměr však zůstal nenaplněn. Později se v Dýmu objevil seriál Není oddíl jako oddíl, věnovaný oddílům lesní moudrosti vedeným trampy, a ekologická rubrika Chráníš, chráním, chráníme. V několika pokračováních vyšly seriály Vladimíra Oborského o dějinách woodcraftu a Jiřího Nekvapila o trampském slangu Jazyk a tramping, jakož i výběr textů ze starších trampských časopisů v rubrice Jó, to kdysi (ukázky z časopisů Tulák, Šosák a Camp, z přílohy Pod modrou oblohou, jež vycházela ve slovenském časopise Ľud, či z rubriky Z údolí osad deníku Obrana lidu). 

Rubriky Ohlasy a Ring volný vytvářely prostor pro názory čtenářů. Od poloviny sedmdesátých let se zde s vyšší frekvencí objevuje téma smyslu a budoucnosti trampingu (mj. Vladislav Böhm /vl. jm. David Samek/: Jak jsem se vzdal trampingu) či obsahu časopisu (kritické poznámky Josefa Štogra a Jarmily Doležalové). Tyto debaty byly vyvolány mj. novým zákonem o lesích z 26. října 1977 a vlnou represí proti trampskému hnutí ze strany režimu (organizovaná demolice trampských bud v Brdech). Ve čtyřech pokračováních pak v letech 1979–80 vyšla stať Jarmily Doležalové Tramping a zákon, jež čtenáře informovala o jejich právech zakotvených v Ústavě ČSSR.

Poslední číslo Dýmu (31/1981) bylo zároveň prvním číslem časopisu Toulavec, který tak na Dým plynule navázal. Obdobně koncipovaný list vycházel až do roku 1988 (celkem 8 čísel plus zvláštní číslo Toulpsavec z roku 1982). Jednotlivá čísla v různých místech republiky redakčně připravili někdejší opisovači a distributoři Dýmu Jaroslav Derner-„Humorista“ z Hradce Králové, Luděk Král-„Dan“ ze Svratky, Hana Vyoralová-„Žaba“, Ludmila Nováková-„Dali“ z Ostravy, Miroslav Marusjak-„Miky“ z Olomouce, Josef Beran-„Joli“ z Bohumína a Věra a Petr Náhlíkovi („Strunka“ a „Vokoun“) z Plzně; na přípravě některých čísel se podílel i Stanislav Zárybnický. (eb - Eduard Burget)

zdroj: Přibáň 2018 viz

vydával Stanislav Zárybnický (1952-1989), zvaný Houla, spolu s Rikim

Tramp, vydavatel, básník, prozaik a publicista. Dělník, žil ve Zdicích a Rakovníku. Vydával též časopis Poportýr (1981-88). Organizoval kulturní pořady v Rakovníku, vydal sborníky textů K. Kryla, J. Hutky, V. Merty, J. Nohavici, S. Janouška aj.

Biografie: Takybásně 1973, Hovory H 1974, Skoropoezie a takytexty 1978, Někam kde je hezky - divadelní skorohra 1978, Nabídka nevšedního dne 1979 a Přežitky 1989 – samizdat; Narozen v Čechách Pajda 1990, Přežitky Avalon (A.) 1998, A v pátek... A. 1999, Nabídka nevšedního dne A. 2001, Někam kde je hezky - divadelní skorohra A. 2005, Z údolí a osad A. 2007.

dle http://svk7.svkkl.cz