Simeon Ghelfand

Ghelfand Simeon Simeonovič [Ghelfant; Gelfant] 

5. 1. 1895 Akkerman (Belgorod-Dnestrovskij, Ruská říše, od 1917 Cetatea Albă, Rumunské království, od 1945 SSSR, od 1991 Bilhorod-Dnistrovskyj, Ukrajinská republika) – 1964 (5?) Brusel, Belgické království

Redaktor, žurnalista a politik, měl českého otce. Absolvoval gymnázium v Akermanu. Za první světové války se rodina odstěhovala do Oděsy; odtud 1920 do Československa. V Praze studoval medicínu a filozofii na UK; při studiích se živil hrou na housle. Studia nedokončil a od 1925 se věnoval národohospodářské a filozofické publicistice. Od 1934 vedl rubriku Sociální škola v katolickém časopise Neděle, zároveň byl redaktor a přispěvatel Lidových listů. 1939 vyslýchán gestapem ve věci spoluautorství knihy Die Totengräber der sudetendeutschen Katholizismus, propuštěn se zákazem publikování; do katolických novin psal nadále pod pseudonymem. Po prozrazení poslán za trest na stavbu nejdříve v pražských Průhonicích, pak vysočanské Junkersovy továrny a poté Terezínského tábora. 1942 zatčen a odsouzen mimo jiné pro schvalování atentátu na Heydricha k trestu smrti. Při převozu z vězení uprchl a 1942–45 se skrýval, především v Roudnici nad Labem, kde byl zaměstnán pod falešným jménem Saša Gel. 1945 redaktor Lidové demokracie.

Expertně se zabýval z křesťanských pozic vztahem křesťanství a marxismu: Marxismus a křesťanský sociální reformismus (1946), Dialektický materialismus (1947) a Křesťanská pravda a materialistická pověra (1948). Kritizoval marxismus, dokládal, že marxismus a fašismus mají mnoho společného. Z policejního výslechu 2. 2. 1948: „Uvedl jsem taktéž vědeckou skutečnost, že Karel Marx byl žákem německého filozofa G. W. F. Hegela… Rovněž jsem uvedl, že Hegelova státní filozofie byla vcelku převzata německým filozofem Otmarem Spannem a filozofem Sorelem, kteréžto nauky se staly ideovým základem fašistického italského státu… Z toho jsem dovozoval, že když fašismus a marxismus mají stejného duchovního otce, musí býti v jakémsi příbuzenském poměru.“ 

Koncem února 1948 propuštěn z redakce Lidové demokracie a 1. 3. 1948 vyloučen ze Svazu novinářů. Na jaře 1948 se neúspěšně pokusil utéct. Při přechodu hranic zadržen a krátce vězněn. Na podzim 1948 se pokusil o útěk podruhé a tentokrát se mu podařilo dostat se do Německa, kde se spolu s dalšími lidovci pokoušel o obnovení lidové strany v exilu. 1949 se účastnil sjezdu německé a rakouské části exilových lidovců v Ludwigsburgu; zvolen generálním tajemníkem. Jím zůstal i po přetvoření na Křesťansko-demokratické hnutí téhož roku v Bruselu a zastával ho až do konce života. Větší část exilu prožil v Belgii; zde se živil jako novinář a překladatel.

 
Založil a stal se představitelem Českého Křesťansko-demokratické hnutí, vydával a redigoval časopis Rozpravy (1950–1954 a 1957; Brusel, Řím). Úzce spolupracoval s Bohdanem Chudobou a Josefem Kalvodou. Přispíval do řady exilových periodik - např. Bohemia (Mnichov, Kolín nad Rýnem); Křesťanský zítřek (Ludwigsburg), Sborník Bohemia (Kolín nad Rýnem); Studie (Řím); Ude aj.
 
 
zdroje - upraveno, doplněno: csds.cz;
PEHR, Michal. Cestami křesťanské politiky: biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha: Akropolis, 2007. ISBN 978-80-86903-53-8.
CHOLÍNSKÝ, Jan. Sociální nauka katolické církve jako zbroj ve studené válce:: Simeon Ghelfand a český protikomunistický odboj v zahraničí. In: PAVEL, Žáček, ed. Vyjádření úcty a vděčnosti:: sborník o protikomunistickém odboji. Praha: Ministerstvo obrany, 2015, s. 204-236. ISBN 978-80-7278-670-1.
 
 

V předvečer druhého dne - Brusel 1954 - pdf-ocr

Dialektický materialismus - Praha Universum 1947 - pdf-ocr

Marxismus a křesťanský sociálni reformismus - Praha ČSL1946 - pdf-ocr